V tomto dílu našeho sumčího seriálu se podíváme na klíčové smysly sumce, které používá nejen k detekci kořisti, ale také k orientaci ve svém prostředí. Dále zjistíme, jak vypadá sumčí potravní aktivita v rámci dne, ale i v průběhu celého roku.

text: Lukáš Vejřík, Ivana Vejříková a Milan Říha, foto: Lukáš Vejřík

Smysly, které sumec využívá k detekci kořisti

Pokud chceme dobře pochopit potravní chování sumce a jeho orientaci v prostředí obecně, musíme si v první řadě uvědomit, že sumec svůj svět vnímá diametrálně jinak než lidé. Pro nás tak klíčový smysl, zrak, patří u sumce k těm méně významným. Sumec má vyvinuté oči, které k detekci kořisti významně nevyužívá. Slouží mu spíše k získávání informací o světelné intenzitě v jeho životním prostředí.

Absolutně nejdůležitějším smyslem, který sumec využívá k detekci kořisti, je schopnost hydrodynamické detekce

Co se týče chuti a blízce přidruženému smyslu čichu, je sumec schopen detekovat stejně jako člověk sladkou, slanou, kyselou i hořkou chuť. Na rozdíl od nás má však chuťové buňky rozmístěné téměř po celém těle, s nejvyšší koncentrací v tlamě na horní i spodní čelisti a na vouscích. Dále jsou také na ploutvích a na pokožce hlavy i těla. Díky tomu je sumec velmi dobře schopen detekovat svou kořist podle jejího chemického signálu zanechaného ve vodě.

Sumec má také elektroreceptivní systém, který je patrně rovněž využíván při detekci kořisti.

Tím absolutně nejdůležitějším smyslem, který sumec využívá k detekci kořisti, je schopnost hydrodynamické detekce. Specificky uzpůsobené buňky schopné velmi detailně detekovat sebemenší pohyb vody má sumec umístěné nejen v orgánu postranní čáry, ale rovněž ve velké míře na pyscích a na vouscích. Díky tomuto extrémně rozvinutému a citlivému smyslu, navíc doplněnému o výše zmíněnou schopnost detekce chemické stopy, může sumec velmi efektivně pronásledovat a následně ulovit svou kořist i v absolutní tmě.

Dva dlouhé kloubovitě napojené vousky horní čelisti jsou pro sumce orgány zcela klíčové pro detekci kořisti, ale i pro orientaci ve prostředí. Pokud bychom chtěli hledat obdobně významný orgán u člověka, jednalo by se o zrak

Tento zajímavý poznatek odhalila velmi sofistikovaná studie německých vědců. Ti díky telemetrickému značení zaznamenali, jak sumec dokáže v naprosté tmě zcela přesně kopírovat i velmi složitou a klikatou trajektorii pohybu své kořisti. Ke své kořisti se sumec po prvotní detekci stále přibližuje a při tom kopíruje rychlost oběti. Jen samozřejmě ve vyšší rychlosti než samotná kořist. Tímto způsobem se sumec ke kořisti dostane do těsné blízkosti svých dopředu namířených vousků horní čelisti. V tento okamžik již sumec získá veškeré potřebné informace o kořisti a následuje útok, který je ve volné vodě mířený většinou zezadu a zespodu.

Potravní aktivita je nejvýraznější v první polovině roku

Byť je pro sumce schopnost detekce chemické stopy jeho kořisti také důležitým vodítkem, je schopen tímto způsobem pronásledovat kořist i v případě absence jejího zápachu; lovit tedy dokáže i pouze za pomoci vnímání hydrodynamiky kořisti. Tato přelomová studie nám tedy objasňuje mnohé o vyhledávání kořisti a o strategii lovu sumce. Nicméně zároveň nás může v prvních okamžicích mást, protože dokazuje, že sumci se ve svém životě orientují výrazně odlišným způsobem ve srovnání s námi. Pokud tedy chceme tuto rybu detailněji pochopit, je v první řadě nezbytné si uvědomit, jakým způsobem vnímá okolní svět. Během našeho výzkumu biologie sumce nám tato informace byla mnohokrát velmi nápomocná a nejednou nám pomohla k odhalení mnoha nejasností, se kterými jsme se v terénu při sběru dat setkali.

Složité a mnohdy klikaté zákoutí našich údolních nádrží jsou prostředím pro sumce zaslíbeným. Během jediné noci v nich dokáže vzrostlý sumec naplavat i desítky kilometrů, a to především ve volné vodě, kde aktivně vyhledává svou vytouženou kořist

Pokud jde o potravní aktivitu sumce, nejvyšší projevuje v první polovině roku, tedy hlavně v jarním období po prvním výraznějším oteplení, ke kterému dochází zhruba v polovině dubna. V té době se teplota vody pohybuje okolo 9 °C a pokračuje přibližně do poloviny května. Sumci se v jarním období snaží jednak dohnat energetické ztráty způsobené zimním půstem a zároveň se potřebují dostat do co nejlepší kondice kvůli blížícímu se tření. I samotné finální dozrání gonád (pohlavních buněk) si vyžádá nemalé množství energie. Z našich výzkumů vyplývá, že obzvláště trofejní sumci projevují v tomto brzkém jaru nebývale vysokou potravní aktivitu.

Po prvotním „žracím impulzu“ následuje výrazný útlum v období mezi koncem května až začátkem června, a to v závislosti na konkrétních podmínkách v daném roce a také na lokalitě. Sumci totiž v tuto dobu, kdy teplota vody překračuje 20 °C, mají zcela jiné starosti v podobě reprodukce. U samce dokonce starosti pokračují ještě několik dní po samotné reprodukci v podobě hlídání „hnízda“ s oplozenými jikrami, které také pravidelně ovívá svým ocasem, aby zajistil dostatečné okysličení a zabránil zanášení jiker sedimentem. Brzy po reprodukci sumčí aktivita opět vzrůstá, ale již nedosahuje intenzity v jarním období a v úlovcích nápadně ubývá trofejních ryb.

Hranice sedmi stupňů Celsia

Začátkem podzimu, když teplota vody začne opět klesat pod 20 °C, dochází postupně také k poklesu potravní aktivity sumce. Nicméně ta, byť v menší míře, přetrvává ještě poměrně dlouhou dobu. Opět záleží na konkrétní lokalitě a aktuálních podmínkách v daném roce. Nicméně potravní aktivita definitivně končí v době, kdy teplota vody spadne na 7 °C a méně. Bývá to zhruba na konci listopadu a situace přetrvává až do konce března. Pod 7 °C totiž nejsou enzymy v trávicím traktu sumce schopny trávit potravu. I přes tuto skutečnost občas dochází k ulovení sumce i ve vodě chladnější než 7 °C. Tyto úlovky však nejsou spojeny s vyhledáváním potravy, ale spíše s vyprovokováním a s útokem sumce na nástrahu. Důvodem je agrese či obrana.

Objemná sumčí tlama není pouze výkonným strojem na lovení mnohdy i skutečně velké kořisti, ale je zároveň velmi citlivá a doslova nabitá smyslovými buňkami. Jak smyslové buňky vnímající hydrodynamiku, tak buňky chuťové jsou ve velké míře rozmístěny na spodním i horním pysku a také na všech šesti vouscích

Další informací související s potravní aktivitou ryb je diurnální aktivita, tedy otázka přijímají potravy v průběhu dne. Většinu rybářů asi nepřekvapí, že sumec je především nočním lovcem. Informace je v souladu s vlastnostmi smyslů, které sumec využívá k detekci a ulovení kořisti. Sumec v noci může plně využít výhody větší čí menší dezorientace kořisti, která se řídí především zrakem. Nicméně ani to, že je sumec dokonale uzpůsobený k nočnímu lovu, neznamená, že by v průběhu dne kořist vůbec nelovil. Naopak může lovit v průběhu celého dne, ale v noci je jeho aktivita výrazně vyšší.

Naše odlovy vždy probíhaly pět po sobě jdoucích dní, po celých 24 hodin denně. Během těchto odlovů bylo množství sumců ulovených v průběhu světelné fáze dne v rozmezí 2–26 %, v závislosti na lokalitě. Většina jedinců tedy byla ulovena přes noc. Výrazný rozdíl v zastoupení denních/nočních úlovků sumců na různých lokalitách můžeme pravděpodobně hledat v odlišné skladbě potravní nabídky. Většina ryb totiž tráví noc tak, že leží nehnutě na dně v litorální zóně nádrže. Několik druhů však spí ve volné vodě nádrže v blízkosti hladiny, kde se ryby neustále pomalu pohybují. Poslední skupinou druhů jsou ty, které se krmí v noci a jsou také potenciální sumčí kořistí. Právě druhy s noční aktivitou (ať se již v noci krmí nebo během spánku aktivně plavou) bývají v potravě sumce výrazně zastoupeny.

Vzrostlý sumec rozhodně není, jak se stále mnoho rybářů domnívá, žádným lovcem ze zálohy. Nečeká nehnutě na dně, než mu kolem tlamy propluje vytoužená kořist. Naopak se jedná o velmi aktivního lovce, který během svých loveckých výprav uplave velké vzdálenosti

Na detailní rozbor sumčí potravy se podíváme v následujícím dílu. Nicméně preferenci kořisti, která se v průběhu noci aktivně pohybuje, zde zmiňujeme pro objasnění rozdílu denní a noční aktivity sumce na různých lokalitách. Na vodách s malým zastoupením druhů s noční aktivitou jsme pozorovali u sumce nejvyšší denní loveckou aktivitu. To znamená, že pokud nemá sumec v noci dostatek kořisti, kterou může snadno detekovat díky jejímu pohybu, přesouvá svou loveckou aktivitu do světelné fáze dne, kdy se aktivně pohybuje naprostá většina potravních druhů.

Povídačky o obřím sumci pod hrází

Během našeho pozorovaní telemetricky značených sumců jsme také vypozorovali, že sumci jen velmi zřídkakdy celou světelnou fázi dne skutečně proleží nehnutě na dně. Bez hnutí většinou neleží déle než pět hodin a poté následuje aktivní pohyb někdy na vzdálenost desítek metrů, jindy i v řádech několika kilometrů. V tomto ohledu je variabilita mezi jedinci opravdu velká. S postupným příchodem tmy sumci začínají velmi aktivně vyhledávat kořist, což trvá s různě dlouhými přestávkami až do rozednění. Během této doby každý jedinec zcela běžně naplave 5–10 km za jednu noc.

Na tomto místě je dobré pobořit mnoho mýtů, které mezi některými rybáři přetrvávají. Sumci ve velikosti 70 cm a více většinou nevyhledávají kořist v blízkosti dna, ale naopak velmi aktivně ji hledají ve volné vodě v oblasti nad termoklinou (vrstva vody, kde se teplota výrazně skokově změní). Loví ji tedy v prohřáté vodě, která je od hladiny do hloubky cca 6 metrů. Velmi často loví i přímo v těsné blízkosti hladiny.

Vodní hladina je významným loveckým prostředím sumců. V okamžiku, kdy tato ryba přesáhne hranici kolem 70 cm, se takzvaně „odlepí ode dna“, kde byl její dosavadní hlavní lovecký prostor, a začne aktivně hledat kořist v celém vodním prostředí. Hladina začne tvořit minimálně srovnatelně významnou loveckou oblast jako samotné dno

S postupujícím podzimem, ještě před tím, než aktivita sumců kvůli chladné vodě ustane, se pak lovecké teritorium posouvá do nižších vrstev, do hloubek 10–15 metrů. Sumci jsou v tuto dobu zřetelně pomalejší a naplavou i méně kilometrů, nicméně jejich aktivita je téměř po celý den konstantní, a tedy i více posunutá do světelné fáze dne. Pokud bychom měli kriticky zhodnotit klasickou “povídačku“, kterou lze slyšet na doslova každé údolní nádrži v naší zemi (tedy tu o obrovském sumci, který je v největší hloubce přímo pod hrází), mohu vás ujistit, že se skutečně jedná pouze o rybářskou latinu. Toto prostředí je v naprosté většině případů pro většinu našich druhů ryb zcela neobyvatelné a teplomilný sumec v tom opravdu není výjimkou. Lovícího sumce hledejte vždy tam, kde je teplo, což je oblast prohřáté horní vrstvy vody.

Příště se, v předposledním dílu seriálu o našem sumci, podíváme detailně na jeho skladbu potravy a na některé zvláštnosti, které v sumčí potravě můžeme najít.

(RNDr. Ing. Lukáš Vejřík, Ph.D. působí na Oddělení ekologie ryb a zooplanktonu v Biologickém centru AV ČR, v.v.i.)

Líbil se vám článek? Pokud byste chtěli další, dubnové číslo Rybářství seženete zde. Předplatné si lze objednat pod tímto odkazem.