Živé nástrahy pro lov parem

Parma není ryba vybíravá ani mlsná. Prostě přijímá potravu, kterou potřebuje a která jí právě vyhovuje. Celý život žije v proudech a je odkázána na to, co najde na dně a co jí voda přinese. 

text: Milan Tychler

Živí se převážně larvami vodního hmyzu, nepohrdne korýši ani měkkýši a popadne i malou rybku. Aktivní je při zvýšené a kalné vodě. Déšť spláchne do řeky utopené žížaly a spoustu další drobné havěti, a to jsou pro parmu hody. Rostlinnou potravu parma příliš nevyhledává, ale na některých vodách může tvořit až 40 % objemu její stravy.

Parmy jsou silné ryby a mnohokrát jsem viděl, jak v mělkých proudech otáčejí i hodně velké kameny. Při tom se „stavějí na hlavu“ a z vody jim koukají ocasy. Pod kameny se skrývá mnoho rybích dobrot a parma to ví. Často tam nachází larvy chrostíků, které místy tvoří velké kolonie.

Jako kluk jsem na ně často chytával. Stačilo obrátit plochý kámen a skoro pod každým jsem našel doslova hrozen velkých rourek s larvami chrostíků. Ty jsem uložil do kornoutu z lopuchového listu a měl jsem nástrahu na půl dne. Bohužel, z mnoha toků chrostíci zmizeli. Naštěstí máme i jiné nástrahy, které mají parmy rády a získáme je i bez toho, aniž bychom museli v řece otáčet kameny.

Masní červi

Masný červ je podle mě ta nejuniverzálnější nástraha na všechny kaprovité ryby a parmy se nikdy nenechají dlouho pobízet, aby se do chomáče červů nastražených na háček zakously. A zvláště pak ne, když je přidáte i do krmení.

Kdysi se masnými červy nesmělo vnadit a ani se nedali koupit, takže když je chtěl někdo použít na háček, musel si je opatřit sám. To není právě voňavá práce, a ne všude si to můžete dovolit. Já k tomu naštěstí podmínky měl, a tak jsem je míval na háčku dost často.

Dnes se dají kupovat na litry, a dokonce je můžeme mít v několika barvách. Používat se dají celoročně a parmy je přijímají třeba i v mrazech. Nejčastěji používám červy bílé. Občas k nim připíchnu nějakého červeného.

Na háček nastražuji vždycky více než tři kousky. Parmy si nepotrpí na malé nástrahy, a tak jich nastražuji obyčejně 5 až 10. Nepočítám to. Chci jen, aby nástraha vytvořila malou pohybující se chobotničku. To mají vousaté parmy nejraději.

Masní červi se ale dají nastražit i mimo háček podobně jako boilie. Na vlasový přívěs lze připevnit speciální drátění klip a červi se napíchnou na něj. Obdobou klipu mimo háček je nastražení červů do gumového kroužku. V tomto případě to ale musí být červi mrtví.

Mnoho rybářů se obává použít k lovu mrtvé červy, ale já je přidávám i do krmení. Parma je sbírá se stejným zaujetím jako červy živé a upřímně řečeno, s mrtvými červy je méně starostí a práce, zejména v letních vedrech. Mrtvý červ potřebuje jen jediné – držte je u vody v nádobě s vodou, aby pak neplavali a nekazili se.

Mrtvé červy lze i skladovat

Já si červy připravuji tak, že je po nákupu vyčistím, přeliji horkou vodou a pak je prudce schladím. Zůstanou tak pěkně tuzí a zachová se i barva. Snadno se pak skladují i v mrazáku. Takto upravené červy rád „vylepším“ nějakým tekutým atraktantem a hodně s nimi experimentuji.

Rád používám příchutě kořeněné, sýr, ale klidně i halibuta nebo lososový olej. V poslední době mě nadchla tekutá kapří potrava doplněná extraktem z žížal. Je zábavné s těmito věcmi experimentovat a sledovat, jak se parmy chovají.

Takto upravené červy dávám nejen na háček, ale také do krmení. A parmy chtějí červy v krmení! Když jdu na parmy třeba i na krátkou vycházku, nejdu nikdy s menším množstvím, než je půl litru. I když chytám třeba s malým krmítkem, plním ho především červy a z provlhčené vnadící směsi dělám na krmítku jen zátky. Tohle krmení dokáže zvednout ze dna i ryby, které zrovna nepátrají po potravě…

V mělkém proudu pod lávkou sleduji parmy, které si jen tak lenoší a zřejmě si vyhřívají hřbety na sluníčku, které se právě prodralo hustými korunami stromů. Někdy je vidět, jak parmy popojíždí sem a tam, jenže dnes stojí u dna jako přibité.

To už znám. V takových chvílích není snadné přimět je k záběru, ale jde to. Usadím se za vrbovím křovíčkem, abych byl alespoň trochu krytý, a pošlu malé krmítko plné aromatizovaných červů hezky doprostřed říčky, kde je o něco hlubší stružka a kde obvykle stojí ty nejtěžší ryby. Několik krmítek dopadlo na dno. Říčka nese vůni krmení a také masné červy po proudu dolů.

Před chvílí jsem se díval a parmy stály stále na svých místech. Teď už tam nejsou. Jsou seřazené za sebou jako vojáci a ve stružce, kam nahazuji, popojíždí a lapají červy unášené proudem. Ještě ani nedosednu na svou stoličku a prut ve vidličkách už je v pořádném oblouku. První kousek je na háčku…

Žížaly

Žížaly, a je jedno jaké – ať už rousnice, žížaly kopané nebo ty, co najdete pod kameny či ztrouchnivělým dřevem, v kompostu nebo zetlelém hnoji – působí na parmy jako magnet. Nastražuji je na háček i mimo něj, nastříhané přidávám do krmení, chytám na ně v zimě v létě. Je to skvělá nástraha a nejúčinnější ze všeho je ve chvílích, kdy se voda v řece začne kalit a stoupá…

Na noc hlásili silné deště, ale našemu kraji se tolik potřebná vláha vyhýbá. Ani nekáplo, ale řeka přesto pomalu stoupá, a dokonce se maličko kalí. Zdá se, že někde výš přece jen sprchlo a ne málo. Původně jsem chtěl vyzkoušet pelety při lovu zdejších tloušťů, kteří se zabydleli u mostu, ale teď to vidím jinak.

Otočím auto a vrátím se ty dva kilometry domů, kde mám v lednici železnou zásobu rousnic a rozhodnu se pro parmy. Je to první letošní příležitost a já ji rozhodně nehodlám jen tak promarnit.

Usednu pod mostem níže, než bylo původně v plánu, až do proudného úseku, kde parmy tutově jsou. Připravím trochu krmení, přidám do směsi silně páchnoucí atraktant. Je to směs rybiny a koření. Krmítko plním masnými červy, stříhanými žížalami, ale žížalky dávám hodně úsporně. Mají teď cenu zlata.

Házím stále na jedno místo asi dvacet metrů od břehu, ale záběr nepřichází. Zato proud i za poměrně krátkou chvíli pořádně zesílil a co hůř, nese s sebou trávu a větvičky, které se nabalují na vlasec. To nevypadá moc dobře, musím to nějak vyřešit.

Budou parmy mimo proud?

Jediné, co mě napadá je, že nahodím jen kousek od břehu a budu doufat v zázrak nebo v to, že sílící proud ryby z proudu prostě vyžene ke břehu, což se často stává. Krmítko leží ve vodě jen chvíli a špička se začíná otřásat. Ovšem spíše než na záběr to vypadá zase na nějakou trávu zachycenou na vlasci.

Už se chystám udici zase vytáhnout, když v tom se špička pořádně ohne! Popadnu prut a hned cítím na vlasci silně bojující rybu. Fajn, teď jen co to bude. Ryba se brání silně, ale ne až tak, že bych s ní měl problém. Je to slušný tloušť. No jasně, ten musí u břehu vartovat mezi prvními.

Pouštím tlouště, nastražím novou žížalu a nahodím na stejné místo. Tentokrát si nástraha na dně chvíli poleží, než se špička zhoupne. Výrazné zadrnčení a ohnutí vylučuje omyl. Zaseknu a je to jako do dubu! V první chvíli mám dojem, že je to vázka, jenže ryba už se hýbe.

Vyrazí po proudu dolů a když ji chci zastavit, nemám prostě jedinou šanci. Tohle parma nebude. Buď se mi tam namotal pořádný kapr, nebo je to sumec. Ještě chvíli brzdím, ale jakmile zatlačím víc, ryba si to nenechá líbit a návazec z vlasce o průměru 0,22 mm trhá jako pavučinku.

Ano, za kalné vody se tu dějí věci! Další ryba už je skutečně parma a krátce po sobě chytám dvě další. Pak proud zesílí natolik, že už prostě nemá smysl chytat, a tak balím. Škoda, že se dalo lovit jen tak krátce…

Skladovat žížaly je složitější než červy, ale má smysl věnovat jim trochu času a péče, protože je to bezpochyby vynikající nástraha. Nikdy nepromarním chvíli, kdy si mohu něco nasbírat do zásoby.