Únor bílý, rybáři šílí. Upravené přísloví naznačuje, že pokud začne mrznout a sněžit, je s rybářským sportem zle. Doma za pecí je sice pohoda, každoročně však přibývá nadšenců vyznávajících celoroční lov.
text: Zdeněk Hofman
Zoufat nemusíme, ani když hladiny všech revírů sevřou ledové okovy. Ještě stále máme možnost lovit na dírkách. V duchu našeho hesla (Kolik druhů ryb chytíš, tolikrát jsi rybářem) si tak můžeme připsat hned několik čárek najednou. Pod ledem totiž chytíme sivena amerického, pstruha duhového a v některých revírech i jeho většího bratra, pstruha lososového.
O posledně jmenované rybě se vede poměrně sporná diskuze o druhové samostatnosti. Jde totiž o obchodní trik, kdy díky krmivu s vyšším obsahem karotenoidů získá maso atraktivní oranžovorůžovou barvu, podobnou masu lososa. Tyto ryby se pak prodávají oproti obyčejným duhákům za podstatně vyšší cenu.
Pstruh lososový má podstatně výraznější zbarvení, ve skutečnosti jde ale pořád o pstruha duhového. Pro účely naší soutěže však klidně přimhouřím oko a pstruha lososového budu pokládat za samostatný druh. Jde nám přece hlavně o zábavu, rybích druhů je v našich vodách totiž poměrně málo, i když některé nám dají pořádně zabrat.
Další rozpory
Podobných nejasností objevíme v naší rybí rodince více. Některé příbuzné druhy jsou si navíc hodně podobné. Kromě sivena amerického máme i sivena alpského, ulovit můžeme síha marénu, ale i síha peleď. Oba síhové se mezi sebou mohou dokonce i křížit. Podobné problémy může způsobit i tolstolobec a tolstolobik (dnes už je ale ichtyologové považují za jeden druh) a samostatnou kapitolou budou bezpochyby i kříženci mezi jesetery.
Hurá na dírky
Majitelé pstruhových povolenek a návštěvníci revírů, kde pstruzi i siveni berou během roku běžně, můžou zůstat na gauči u televize. My ostatní, kteří o salmonidy zakopneme pouhou náhodou, máme na dírkách jedinečnou šanci zvýšit skóre v počtu ulovených rybích druhů. O revíru, který neznám, si dopředu zjistím potřebné informace od kamarádů nebo z internetu. Nejlepší je zatelefonovat přímo majiteli či provozovateli a zeptat se na všechno potřebné.
Na některých revírech se během týdne chytá pouze po předchozí dohodě, jinde je naopak stanovena stálá doba lovu atd. S výpravou nikdy neotálím a vyrážím hned, jakmile rybník dostatečně zamrzne. Pokud je lov mizerný a neberou, zjistím, kdy přivezou nové ryby, které berou spolehlivě hned po vysypání do vody.
Výbava, triky a finty
Pruty, navijáky a ostatní potřebné náčiní koupíme v každém dobrém rybářském obchodu a naši kapsu příliš nezatíží. Na většině revírů se chytá na dva pruty, jeden náhradní se však bude určitě hodit. Převazování za silného mrazu chvíli trvá a zatím přece mohu chytat s náhradní udicí.
Lov na dírkách je v podstatě jednoduchý, abych předešel zbytečným komplikacím, nesmím na nic zapomenout. S patentem na zapomnětlivost zápasím každoročně a nejlepším řešením je vytvořit si seznam věcí. Nevěřili byste, kolik lidí zapomene vzít třeba naběračku na led! Je to maličkost, v mrazu však dírky rychle zamrzají a bez naběračky máte problém.
Navázané udice. Zní to neuvěřitelně, ale jednomu kamarádovi se to opravdu stalo. Přijel k rybníku a při vystupování z auta mu došlo, že nechal kbelík s pruty v garáži na stole.
Stojánky na pruty. V krajním případě položím prut na kbelík nebo uplácám z mokrého ledu kupičku s dírou, do které prut zastrčím. Nikdy nepokládám prut jenom na led! Pstruh ho lehce stáhne do dírky. To se stalo už mnohokrát.
Krabička s bižuterií. Náhradní splávky, olůvka, háčky atd. Chybět by neměly ani rolničky a při lovu za tmy i chemická světýlka.
Pean, metr a hadr na ruce.
Čelovka. Velmi často, vlastně pokaždé, se zdržím až do večera a balení za tmy není nic příjemného.
Naběračka. V kuchyňských potřebách seženeme děravou naběračku na vyndávání kousků ledu po vyvrtání dírky i během lovu. Praktickou vychytávkou je přivázat k naběračce větší splávek nebo kus polystyrenu, který ji udrží na hladině. Velmi často totiž vyklouzne z ruky.
Vrták. To nejdůležitější nakonec. Bez vrtáku není dírka a bez dírky se chytat nedá. Vrták naštěstí zdarma půjčuje naprostá většina majitelů soukromých vod. Otázkou zůstává kvalita nástroje. Vrtat silný led tupým vrtákem dá někdy zabrat. Investice do vlastního vrtáku vyžaduje už několik tisíc.
V krajním případě můžeme použít sekyrku, nejlépe s delším topůrkem. I tak se ale musíme připravit na pořádnou fušku. V poslední fázi, při proseknutí ledu, navíc voda dost stříká, což bývá nepříjemné. Naopak s kvalitním a ostrým vrtákem vyvrtáme dírku během několika sekund.
Nejlepší nástrahy
Na plavanou fungují velmi dobře speciální barevná těsta pro lov lososovitých ryb. V odborném popisu se dočteme, že díky výrazné chuti a aroma patří k nejúčinnějším nástrahám na pstruhy a siveny na světě. Plovoucí konzistence, atraktační látky a hlavně lesknoucí se mikrošupinky mnohonásobně zvyšují úspěšnost záběru oproti obyčejným nástrahám. Prodávají se v různých barvách, s různými příchutěmi.
Velmi dobře fungují i živé a mrtvé rybičky, červy, žížaly, houska a tavený sýr. Z umělých nástrah můžeme vyzkoušet prakticky všechny gumové nástrahy přiměřených rozměrů. Kromě smačků a podobných gumiček nabízí trh i ráčky, nymfy, červíky a spoustu dalších lákadel. Určitě se podaří vybrat takovou nástrahu, které pstruzi a siveni neodolají. Rybaření na dírkách je výbornou zábavou a určitě stojí za to ho vyzkoušet. Tak ať berou.
Diskuze k článku (0)