Text: Jan Stluka, Foto: autor, Tomáš Mráz, Roman Heřman, Jan Zima
V poslední době nadšenců brzkých lovů přibývá. Dříve jsem kromě pejskařů nebo běžkařů nepotkal nikoho. Dnes zdravím dva a někdy i tři kolegy. Což je samozřejmě příjemné.
Přítomnost dalších tichých bláznů mě ujišťuje, že můj psychický stav není v tak žalostném stavu, jak se mi někdy doma snaží taktně naznačit manželka nebo náhodní kolemjdoucí.
Suverénně nejúčinnější (lednovo-únorovo-březnovou) metodou je plavaná. Dá se k ní použít téměř jakýkoliv měkčí a delší proutek s očky. Největší komfort však poskytují třídílné pruty v délce 360-390 cm s označením float nebo matchové děličky ve stejné délce, s gramáží 10-50 g.
Obě tyto skupiny mají podstatně větší průměry oček, která nejsou tak náchylná k zamrzání, navíc jejich pevné uchycení dovoluje použít i trochu hrubší sílu při vymačkávání ledových špuntů, které se v nich během lovu vytvoří. Jiné plavačkové speciály se touto výhodou většinou pochlubit nemohou.
Naviják
Při výběru navijáku se nebojte ani velikosti 40. Z většího průměru cívky se vlasec snadněji odvíjí a i práce s větší strojkem je ve zmrzlých rukavicích přece jen příjemnější. Pokud se rozhodnete držet zažitého českého zvyku, že na plavačku je nejlepší mikro naviják, v podstatě také nic nezkazíte.
U malého i velkého vrátku je nejdůležitější schopnost bezchybně pokládat vlasec. Oceníte ji hned. Jak při dotáčení volné šňůry, tak při popouštění splávku po vodě. Když tyto činnosti probíhají bez smyček nebo zadrhávání, je lov opravdovou zábavou, což se při neustálém zamotávání vlasce tvrdit nedá.
Splávek
Výběr splávku si také zaslouží zvýšenou pozornost. Tvar i gramáž splávku úzce souvisí nejen s lovištěm, ale i se samotnou nástrahou a použitým průměrem monofilního vlákna. Cokoliv, co tvarem více či méně připomíná kapku, je pro říční lovy nejlepší volbou.
Brčkům, avonům či předváženým angličákům se vyhněte. Sebemenší proudění a dost často i malá změna ve hmotnosti nástrahy tyto pomocníky okamžitě potápí. Nemluvě o nemožnosti pozastavit jejich dráhu.
Co napíchnout na háček
Nejdostupnější a snad nejlépe fungující nástrahou do ledové vody je rohlík. Stačí ho jen mírně napařit, třeba nad kastrolem s vroucí vodou, popřípadě ho na pár vteřin umístit v mikrotenovém sáčku do mikrovlnky na nejvyšší režim. Tloušti, cejni, ostroretky, duháci i plotice chomáčky bílého pečiva doslova zbožňují. Při samotném nastražování je třeba myslet na skutečnost, že i malý kousíček veky během chvíle svůj objem i hmotnost téměř zdvojnásobí.
Rybí zimní laskominou číslo 2 je hnojná žížala. Matné stříbrné válce ji sice někdy ignorují, zato okouni, ježdíci a plotice ji slupnou velmi rádi.
V jednoduchosti je síla
Ať na háček napichujete cokoliv, udice by měla být sestavována podle hesla – v jednoduchosti je síla.
Splávek, dva, maximálně tři broky, háček. Tato jednoduchá úprava zabraňuje nepříjemným motanicím, které v teplotě pod bodem mrazu vaše prsty potrápí podstatně více než v létě.
Vlastní rozmístění zátěže přizpůsobujte hloubce, síle proudu a vzlínavosti nabízeného sousta. Žížalu může od první olověné kuličky dělit klidně i sedmdesát čísel, u pečiva je i 30 cm až dost.
Výběr místa
Okouni a jejich bratránci ježdíci ani v zimě své zvyky příliš nemění. Stále vyhledávají překážky, zlomy dna a rádi čekají na svoji kořist ve skrytu stínu, a to jak větví, tak ledových ker. Určitě nejsou vázáni k nejhlubším místům v toku. Často jsem překvapen, že v hluboké jámě bez zábran na dně vyjdu naprázdno a na relativní mělčině plné větví a kamení v těsném sousedství tohoto kráteru se záběry dostavují v překvapivě rychlém sledu.
U tloušťů a ostatní bílé ryby tato potřeba překážek není vyvinuta až tak silně. Preferují spíše hlubší vodu s mírným prouděním. A pokud mají možnost přiživit se na potravě učené vodnímu ptactvu, rádi ji využijí.
Feeder
Háčky, vlasce i nástrahy jsou shodné s plavanou. Do vaší výbavy je dobré zahrnout i stojánek a židli. Oba tyto komponenty nejsou zbytečnými harampádím. Ze stoje se špatné reaguje jak na sotva znatelné záchvěvy špičky, tak na bleskově rychlé ataky. O nemožnosti hliníkových či jiných hrotů prorazit krustu hodně zmrzlé země se zmiňuji spíše z povinnosti.
Ve dnech, kdy šupináči berou opravdu opatrně, boduje klasická průběžná montáž s delším návazcem. U forpasu se nebojte ani délky 60 cm. Jindy můžete použít klasiku s koncovým olovem. Krmení je stejně jako u lovu se splávkem lepší nepoužívat. Pokud jste zvolili správné místo, dají o sobě šupináči vědět během několika chvil. Nebude-li tomu tak, nepomohou ani kilogramy toho nejlepšího krmení, natož výměna háčku či zjemnění návazců.
Pár tipů, co si vzít na zimní vycházky
Dlouhý podběrák – oceníte při finální fázi zdolávání u ledových okrajů. Osobně delší a robustnější tyč používám i jako hůl, se kterou zkoumám, kde končí břeh a začíná jen sněhový převis.
Náhradní gumičky – většina splávků je vybavena jen jednou a někdy ne úplně těsnou gumičkou. A to má za následek neustálý pohyb plaváku z vámi nastavené pozice. Zcela běžně se dají koupit sady náhradních silikonových hadiček různých průměrů. Určitě si podobnou sadu pořiďte a doplňte si dříky svých balzových favoritů dvěma nebo třemi kousky silikonu. Ušetří vám to spoustu trápení u vody.
Polarizační brýle – tato pomůcka přináší úlevu nejen vašim očím, ale potažmo i peněžence. Díky nim uvidíte překážky, které se skrývají pod vodní hladinou. A samozřejmě i proplouvající ryby.
Návazce – nebo alespoň háčky s očkem. Obě varianty podstatně urychlí znovuobnovení udice bez velkých nároků na „zimní“ citlivost vašich zmrzlých prstů.
Fotoaparáty a mobily – schovávejte do vnitřních kapes co nejblíže k teplu vašeho těla. Bateriím pohánějícím tyto přístroje mráz snižuje životnost neuvěřitelně rychle.
Diskuze k článku (0)