Je spousta věcí, bez kterých se člověk obejde. Pokud mu však něco přináší trvale požitky, stane se závislým. Vymanit se ze závislosti je pak zdlouhavý a bolavý problém. Někdy zcela neřešitelný.
text: Ivo Novák
A tak se někdo potká s drogami, značná část národa kouří, další popíjí, existuje i závislost na práci. Je řada různorodých závislostí. Málo se hovoří o závislosti na rybách a rybaření. Nevím, kolik lidí je takto postiženo, ale sám na sobě poznávám, že patřím k nim.
Když takový člověk ráno vstává, nebo večer ulehá, jeho myslí kolují myšlenky o rybách… Kam na ně, co na ně, jaké bude počasí, co připravit, co upravit… Pak vyzvídá, listuje v mapách, surfuje po internetu… V práci je jeden den raději mnohem déle jen proto, aby se třeba druhý den dostal k vodě co možná nejdříve.
Týden bez ryb je pro něj nepředstavitelně dlouhá doba. Člověku pak nejde o to, odnést si rybu od vody, ani o ulovení velkého množství krasavců a krasavic, ale převážně o pocit, že je na rybách, v přírodě, u vody a že v ruce drží prut. Tehdy se jeho mysl očistí, problémy utíkají… Jinak dýchá, jinak se dívá na svět kolem. Oč více má člověk problémů, o to více se na rybařině stává závislejším.
Jak ji poznat
Pokud vyrazíte k vodě v dešti, mrazu, ve fujavici, či při vichřici a potkáte tam rybáře zachumlaného do nepromokavé bundy, který se courá po břehu a je mu jedno, jestli už mu voda promočila boty a rozmáčela kůži na konečkách prstů, potkali jste závisláka. Omrzají mu tváře, z očí si co chvíli vyškrabuje led. Nepřemýšlí o tom, jestli se počasí umoudří… Žije totiž v jiném světě…
Vidí jen zavlnění rákosí, každá tůňka je pro něj magickým místem. Zůstává u ní, obhlíží ji a pak to zkouší s udicí… Běžný rybář by to po neúspěšné hodině už dávno zabalil, náš člověk však ne. Jakmile musí být u vody denně aspoň na hodinku, dvě, šance na návrat do běžného života je minimální. Pro celý zbytek života. Odpoledne v práci pro něj bývá nesnesitelné, naprosto frustrující… Prut už je od rána připravený v autě… Svačina? Když bude, dobrá, když nebude, nic se neděje…
Nevnímá čas
Šeří se. No a co? Muška už na hladině není vidět. No a co? Omezená dobu lovu tak skličuje! Co ale nešťastníky může dělat… Rybář balí a jede domů s tím, že zítra je také den. Závislého rybáře dostáváte z obchodu jen těžko… Prošmejdí všechno. Sáhne po každém prutu, osahá většinu navijáků, pohled zabodává k maličkostem pod sklem.
Doma pak listuje v rybářských časopisech, lítá po webech, vrací se k rybářským knížkám, které zná nazpaměť. Rybář závislý na rybaření nikdy nevyhodí do popelnice tvrdou patku chleba, či týden starý rohlík. Chleba nakrájí na plátky a usuší, z rohlíku připraví strouhanku do krmicí směsi. Rybářská závislost lidi neničí. Neničí jejich zdraví, ba ani duše. I když nám říkají – tiší blázni…
Diskuze k článku (0)