K napsání tohoto článku mě inspirovalo chování rybářů, které dnes běžně vídáme u vody a na internetu. V tomto článku se budu zabývat metodou chyť a pusť, následným zacházením s úlovkem a jeho dokumentováním. Rád bych předeslal, že je to pouze můj pohled na věc a vychází ze zkušeností získaných během mé rybářské kariéry.

Text: Martin Dvořák, foto: autor

Spoustu věcí jsem si uvědomil už dřív, ale hlavní impulz k napsání tohoto příspěvku přišel až na druhé straně zeměkoule, kde jsem strávil patnáct měsíců a velká část byla právě u vody s muškařským prutem. Velké ryby jsou na Novém Zélandu běžné a člověk pak získá jiný pohled na věc. Celý proces uvědomění si a nabytí zkušeností je poměrně zdlouhavý a mně to také trvalo. Nechci, aby si někdo myslel, že jsem se s takovými zkušenostmi narodil. Berte to tedy prosím jako téma k zamyšlení.

Žijeme v době sociálních sítí a ryba, která není na fotce, se prakticky nepočítá jako ulovená. Bijeme se do prsou, že ryby pouštíme. Ale to, že ryba po puštění odplave, nutně neznamená, že naše počínání přežije. Ryby puštěné podle metody chyť a pusť mají poměrně výraznou mortalitu. Běžně je to několik procent, ale při nesprávném zacházení s úlovkem se může vyšplhat i na desítky procent. V praxi to tedy znamená, že rybář, který chytí 30 ryb a všechny pustí, může být pro vodu větší zlo, než kolega který chytí 3 a všechny odnese. Tento fakt samozřejmě závisí na mnoha faktorech, které jsme schopni ovlivnit. Celý lov se skládá z několika částí a ty bych rád rozebral podrobněji.

Výběr revíru a místa

Počasí není vždy ideální. Nízká a teplá voda znamená i nízký obsah kyslíku a tedy potencionální hrozbu pro puštěnou rybu. S nedostatkem kyslíku se prodlužuje doba regenerace a riziko úmrtí stoupá. Ryby bychom měli v první řadě chránit a ne se je snažit za každou cenu ulovit. Pokud je opravdu teplo, běžte na ryby brzo ráno, navečer anebo radši na pivo.


V praxi to tedy znamená, že rybář, který chytí 30 ryb a všechny pustí, může být pro vodu větší zlo, než kolega který chytí 3 a všechny odnese. Tento fakt samozřejmě závisí na mnoha faktorech, které jsme schopni ovlivnit

Výběrem místa se dá ovlivnit i velikost ulovených ryb. Ochytávat břehy a trápit malé ryby mi přijde zbytečné, i když někomu to může vyhovovat. Cílová skupina ryb se dá podobně ovlivnit velikostí nástrahy.

Vybavení

Nástroj dělá mistra. Utrácíme tisíce, ba desetitisíce za pruty a navijáky a pak se spoustě z nás kroutí palce u nohou, když mají připlatit pár desetikorun či nějakou tu stovku za kvalitní vlasec či háčky. Právě kvalitní vlasec a háček je mnohem důležitější než prut. S jemným prutem a odpovídajícím vlascem se dá zdolat velká ryba bez problému. Opačně nikoliv. Pruty i vlasce vydrží v tahu neskutečné věci a tak se je nebojte používat naplno. Dostatečně velký podběrák s bezuzlovou nebo pogumovanou síťkou je vhodným doplňkem a značně urychlí vylovení velké ryby.

Zdolávání

Neplatí to jen u rybaření (a dámy to jistě potvrdí), že správná technika je to nejdůležitější. Svou roli hraje i čas. S tím už asi dámy souhlasit nebudou, protože při rybaření platí, že čím rychlejší, tím lepší. Ryba by měla od začátku poznat, kdo je tady (myšleno při zdolávání) pánem. Hlavní roli v tomto rozložení sil ale hrají zkušenosti. Mnoho z nás se s větší rybou setká zřídka a pak vlastně neví, co v dané situaci dělat. Ze strachu, aby náhodou ryba neutekla, zdolávání protahuje. Následné puštění ryba kvůli tomu nemusí přežít. Pokud si už od začátku plánujete rybu ponechat, klidně si s ní hrajte až do aleluja.

Hlavní chyba, kterou vidím u mnoha rybářů, je, že zdolávají ryby s prutem se špičkou vzhůru. Tím vyvíjí tah směrem nahoru a často nutí rybu do skoku. Pokud prut otočíme špičkou dolů, je to mnohem efektivnější. Zapojí se tak více spodní část prutu, která má největší sílu. Bočním tahem jsme také schopni vyvést rybu z rovnováhy a změnit směr plavání, případně odvrátit rybu od nějaké překážky.

V poslední řadě je důležitá i taktika. Po záseku je žádoucí rychle vyhodnotit místo a snažit se rybu udržet nebo navést do pomalejší vody, kde nemůže využít sílu proudu. Hledejte pomalá místa za kameny, tůně a podobně. Tam je pak daleko snazší rybu zdolat.

Manipulace s rybou

Sahání na rybu suchou rukou nebo v rukavici, povalování po suché zemi, trávě nebo v nejhorším případě po kamenech je absolutně nepřípustné. Ryba je vodní živočich a nejlépe jí je tedy ve vodě. Když přijde o svůj ochranný sliz, může dojít k zaplísnění.

Než se připravíme na případné focení, udržujme rybu v podběráku v dostatečné hloubce. Velký podběrák usnadní samotný akt vylovení. Pokud je ryba malá, není důvod na ni sahat. Při používání bezprotihrotových háčků lze rybu vyháčkovat jen uchopením za mušku. Pokud se stane, že je ryba zaseklá v žábrách a krvácí v jícnu nebo v oku, zvažte její ponechání.

Dokumentace úlovku

V prvé řadě je potřeba zvážit, jestli má opravdu cenu rybu fotit. S digitálními fotoaparáty a mobily máme tendenci fotit opravdu každou koninu. Pro každého je pěkná ryba něco jiného, ale fotit rybu, která nedorostla ani do zákonné míry, je zbytečné. U každého druhu ryby je to samozřejmě jiné. Jen namátkově, u pstruha bych uvažoval o fotce ryby kolem půl metru.

K samotnému focení: pokud je s námi na rybách kamarád nebo je poblíž kolega, je to jednoduché. Těžší varianta nastává, pokud lovíme sami. Jak udělat kvalitní fotku a netrápit kvůli tomu rybu půl hodiny? Vyzkoušel jsem kde co a nejlépe mi vychází použití sportovních a akčních kamer, případně vodotěsných fotoaparátů. Jsou vždy po ruce a nemusíme se bát namočení. Důležité je, aby přístroj uměl fotit na časosběr nebo alespoň na sekvenci.

Akční kamery mají široký úhel záběru a velkou hloubku ostrosti. Můžeme být velmi blízko a sekvenční či časosběrné focení udělá v několika vteřinách mnoho fotek, z nichž si pak lehko vybereme tu pravou. Samozřejmě existují limity, hlavně při slabém světle, ale pro dokumentaci úlovku to v 99 % postačí.

Vytočit mě dokáže kolega, který mi po rybolovu nahlásí, že chytil duháky 43, 46, 47 a 51 cm. Je opravdu důležité vědět přesná čísla? Nejsme na závodech a body nám za to nikdo nepřipíše. Všichni samozřejmě máme ten svůj osobní rekord, a pokud jsme na vážkách, měření se dá pochopit. Jinak mi přijde absolutně zbytečné.
Tip z praxe: změřte si na prutu, kde máte 50 a 60 centimetrů. Pak stačí jen rychle přiložit rybu k prutu a máte představu, kolik asi měří. Přesná čísla nechme raketovým inženýrům.

Pouštění

Hodit do vody jen tak? I u toho se musí trochu přemýšlet. Ryba je po souboji unavená a pokud ji hned pustíme do proudu, vyčerpává se dál. Lepší je držet ji chvíli u břehu hlavou proti proudu. Nejlépe v klidné, ale proudící vodě. Ryba pak má čas se uklidnit a lépe zregenerovat. Věřte, že správně provedená metoda chyť a pusť funguje a stejná ryba se dá chytit několikrát. Někteří rybáři pak mohou dávat „svým“ rybám i jména.

Závěr

Pevně doufám, že si každý z článku něco odnesl a i kdyby to něco změnilo jen u pár čtenářů, pořád je to změna. Rád uvítám i jiné názory a komentáře, tak neváhejte kontaktovat redakci. Petrův zdar nebo Tight lines a třeba někde u vody.

Pokud byste chtěli vyjádřit svůj názor, můžete samozřejmě v diskuzi pod článkem. Nebo se zapojte do diskuzí v Názorníku.

Napsat komentář