Text: Ivo Novák, foto: autor
Kdo si chce pěkně zachytat, musí o výběru mušky trochu přemýšlet anebo se aspoň řídit určitými pravidly, které ovlivňují úspěšnost lovu. Základní pravidla by měl znát každý, kdo se k vodě vydá s muškařským prutem.
Dvakrát je do jedné řeky nevstoupíš
To, co platí na jednom úseku řeky, nemusí platit už za zatáčkou, kde jsou třeba úplně jiné podmínky a ryby preferují to, co byste nikdy neřekli.
Podmínky se mění i během dne. Dřív než sáhneme pro mušku do krabičky, musíme vypozorovat, jak se ryby chovají a čím se krmí. To není vůbec jednoduché. Určit nejvhodnější mušku dokážou jen znalci, prostě machři. Nám, obyčejným rybářům, však může pomoci alespoň několik základních všeobecných rad.
Anglické názvy mušek je jistě dobré znát a orientovat se v nich. Ty ale začátečníkovi nic neřeknou, takže si nedokáže vytvořit obrázek o tom, jakou mušku vybrat. Adeptovi muškaření mohou pomoci rady k velikosti a barvě mušky. Jde sice jen o dvě kritéria, ale právě tato považuji za velmi podstatná.
Velké mušky
Ty zpravidla používáme hned na začátku sezony, časně ráno při rozednění a pak při soumraku. A také na malých bystřinách s rychlejší vodou, kde ryby nemají příliš času si mušku prohlédnout. I při vyšším průtoku vody.
Malé mušky
Ty využíváme koncem léta a s nástupem podzimu. Vhodné jsou v úsecích s mírně proudnou vodou a na místech s hlubšími partiemi. Ryba není hloupá. Rozpozná, zda jde o imitaci či opravdový hmyz. U malé mušky ale hůře rozezná detaily, takže to má složitější. Při nízkém stavu vody a průzračné vodě je také lepší sáhnout po malých vzorech.
Příprava se vyplácí
Je dobré mít v krabičce navázané různé druhy v různých velikostech. To, že ryby sbírají naší mušku na háčku číslo 12, je výjimečné. Někdy stačí mušku vyměnit za stejnou na háčku 14 nebo 16 a najednou je vše úplně jinak. Když se pstruzi a hlavně lipani soustředí na určitý druh potravy, je pro ně velikost nabízeného jedním z hlavních rozpoznávacích faktorů.
Při hromadném líhnutí hmyzu je třeba vypozorovat, který druh ryby upřednostňují. Zpravidla se soustředí na nejpočetnější druh. Když se zaměří na drobný druh hmyzu, lákat je na velkou mušku je chyba.
Barva mušky
Měla by se shodovat s barvou přijímaného hmyzu. Pokud to ale nedokážeme určit, můžeme se řídit prověřenými pravidly. Při jarním rybolovu bychom měli sáhnout po hnědých a olivově zelených vzorech. Během léta můžeme sáhnout po světlejších vzorech s kroužkováním a k podzimu bychom se zase měli vrátit k tmavším barvám, třeba k hnědé i černé. Při zatažené obloze se hodí nápadnější barvy se žlutým, bílým, červeným či zeleným spouštěcím bodem na konci tělíčka mušky. Při rozednění je vhodnější použít šedivé, hnědé nebo olivové, prostě méně nápadné mušky. Při zakalené vodě jsou skvělé nápadné vzory, při čisté bychom se měli v tomto ohledu mírnit.
Ryby barvy rozpoznávají. To je prokázané. Spektrum barev mají dokonce širší než člověk. I proto ryby dobře vnímají fosforeskující materiály v barvě červené, zelené a hlavně modré. V hlubších partiích, kam neproniká tolik světla, jsou tyto nástrahy účinné.
Vše je ale jenom teorie. Je dobré ji znát, ale řídit se musíme i instinktem a zkušenostmi. A neustále hledat, experimentovat a získané informace vyhodnocovat.
Vhodná muška nerovná se dobrý výsledek
Kdo nezvládá správnou techniku a neumí mušku rybě nabídnout tak, aby se chovala přirozeně, je předem odsouzen paběrkovat. Občas uloví nějakou droboť, ale velké ryby ne. Lov na umělou mušku vyžaduje víc než nához a následné čekání, co z něho vzejde. Je hodně rybářů, kteří si koupí muškařské vybavení, ale po několika nezdarech ho obratem prodávají s tím, že jim to nejde a že se technice už naučit nedokážou. Není to tak. Jen musíme být trpěliví, vnímaví a lační úspěchu. Přes pomyslný práh se dá časem přejít. Odpověď na všechny otazníky však musíme hledat u vody.
Diskuze k článku (0)