Text: Josef Jehlička, foto: Ivo Novák, Pavel Strakas
Velikán našich vod je nenasytný dravec, o jehož ulovení mnohý rybář jen sní. V některých lokalitách se ale naopak vyskytuje poměrně hojně (ačkoli nelze hovořit o vysloveně trofejních kusech), můžeme se na něj tedy vydat plánovaně.
Vyplatí se ale určitě požádat o doprovod a pár rad i vytipování vhodných míst zkušenějšího kamaráda (v ideálním případě pak ještě vybaveného loďkou), lov sumců má totiž v určitých lokalitách svá specifika. Vyhledat stanoviště této ryby však není vůbec snadné… Místu je třeba věřit a přimět rybu k záběru je buď otázkou příslovečného štěstí či trpělivosti a vytrvalosti.
Často se může jednat o celé stovky hodů prakticky do jednoho místa, než se sumec odhodlá k záběru. Někdy pomůže překvapivá změna nástrahy. Vždy průběžně kontrolujme kvalitu trojháčků, uzle, naviják. Když už se totiž dočkáme vytouženého záběru, nic nedokáže rozladit lovce tak, jako chyba, způsobená nedbalou montáží nebo nekvalitním náčiním.
Na řekách bývají stanoviště sumců v hlubokých jámách a za padlými stromy či kmeny stromů, většinou pak v blízkosti těch nejhorších vázek. S tím ale prostě nic nenaděláme.
Souboj s velikánem (ať už skončí úspěšně pro lovce či rybu) se vtiskne do paměti nesmazatelně. Na velkých vodních plochách pak lovíme sumce zejména pomocí loďky, někde je povolena hlubinná přívlač. K lovu použijeme těžký přívlačový prut s použitím těžkých plandavek, pomalejších rotaček, hlubokopotápivých wobblerů či mrtvé rybky na systému. Rybáři ale nejvíce sumců stále uloví na bójky s nastraženou živou rybkou.
Kdo touží po úlovku velkého sumce a může si to dovolit, vyrazí na pár dnů do Itálie nebo do Španělska, kde jsou vyhlášené revíry s trofejními exempláři právě těchto ryb.
Diskuze k článku (0)