Záhadné jezírko v pražském Prokopském údolí

Asi žádného Pražana nepřekvapí, pokud se dostane do této oblasti, kolik návštěvníků obdivuje jezírko v dolní části údolí. Má více názvů: Prokopské, Hlubočepské či Rusalčino. To ale není podstatné.

text: Jaroslav Poupě a kol.

Je však třeba si uvědomit, že jde o dílo lidských rukou a vzniklo v roce 1905. Traduje se, že se „zrodilo“ při dobývání kamene ve zde existujícím lomu.

Při výbuchu dynamitu se prý narušilo dno, které jistilo prostor od hluboko uložené puklinové vody. Ta se najednou začala valit do uvolněného prostoru a dělníci měli co dělat, aby se dostali mimo nebezpečí.

Z právního hlediska nemá žádnou ochranu ve smyslu zákona o ochraně přírody a krajiny. Bohužel.

Původní zdroje vody

Znalci údolí uvádějí, že zde fakticky v minulosti byly jezírka dvě. To horní, menší, postupně zaniklo. Ale protože naši předkové měli za Masaryka cit pro krásu a jiné hodnoty, tak do jezírka investovali značné peníze.

Ty v zásadě souvisely s tím, že asi o 300 m výše byl ve dně potoka vybudován štěrkopískový filtr. Na něj navazovalo přívodní vedení. To vedlo vodu z potoka hlubokým kaňonem (vpravo vedle silnice při jízdě nahoru) do jezírka.

Jezírko je dnes uváděné o rozměrech 107 metru délky a 26 metru šířky. Sice mělo svůj vlastní zdroj vody (tedy ten, co jezírko zaplavil) a dále i menší přítokový potůček. Jenže původní zdroje v důsledku výstavby v údolí postupně zanikaly.

Údajně se na zániku podepsalo budování kanalizační stoky z Jihozápadního města. Asi to bude pravda, ostatně všechny hluboké stavby, zvláště vodovodní přípojky a kanalizační systémy se fakticky chovají jako odvodňovací meliorace a zde se vyskytující vodu obvykle odvádějí jinam. Mnohdy trvale.

Co tvrdí úředník

Jenomže jezírko stále příkon vody má. A znalci oblasti nejsou schopni se dohodnout na asi jediném možném řešení. Je sice pravdou, že magistrátní profesionální úředník tvrdí, že jezírko je napájeno vodou, čerpanou z podzemních prostor výše položeného vojenského areálu.

Protože je to ale jen nedoložený názor, tak ho nebudeme komentovat. Skutečností je, že velký vojenský areál musí mít své rezervní zdroje pitné vody. Když zestárnou, a tedy projdou zárukou, tak se vypouští.

Jinak dešťová kanalizace, která je viditelná na silnici údolím, po deštích samozřejmě nějakou vodu odvádí, ale ta nejde do jezírka, ale míjí je. Cílem je nejspíše Vltava či dolní část Dalejského potoka.

Pokles hladiny o metr

Jezírko v minulosti mělo vody dost a fakticky bylo jejím nevyčerpatelným zdrojem. V horní části jezírka je skála, která je dnes prakticky zdí. Za ní byl umístěn původní systém, který mohl čerpat vodu výše.

Zde jen narážím na další citát úředníka magistrátu, který ochráncům Prokopského a Dalejského údolí tvrdil, že Lesy hl. m. Prahy nezpůsobily pokles hladiny před více než pěti lety, ale že pracovníci jen vyčistili ucpaný odtok.

Důvodem této jejich akce údajně bylo, aby voda neznemožnila přístup k jezírku. Protože autor článku je (pracovníky Lesů) přistihl při akci a druhý den bylo vody o metr méně, tak jsme jen pátrali po tom vyčištěném potrubí.

To, bohužel, zmizelo i s těmi ucpávkami. No a přitékající voda je z velké části bezprostředně odváděna zpět do Dalejského potoka. Systém spojených nádob, který byl vybudován za Masaryka, byl prostě diletantsky zničen.

A právě tato skutečnost znamená pokles hladiny asi o metr. S ohledem na charakter jezírka to znamená asi třetinu původního objemu zadržené vody. A s tím samozřejmě souvisí i její kvalita.

Příroda napravuje

Zdroj vody jezírka je dnes nejblíže doložitelný na silnici naproti vstupu k němu.  Zde jsou vedle sebe na silnici tři kanalizační šachty. Ta nejblíže k potoku je jednoznačně hlavním a asi i jediným zdrojem vody.

Nejsme schopni doložit, zda jde o vodu odebíranou na filtru výše v potoce, či zda se nejedná o stržení původního pramene, který byl poškozen kanalizačním potrubím. Bylo by možné, že si po letech znovu našel cestu správným směrem, byť pomocí kanalizace.

Ona totiž příroda je často připravena napravovat chyby a omyly člověka. Připouštíme, že je to jedna z možností. Podotýkám, že tento zdroj je silný a vydatně přiváděl vodu do blízkosti jezera i v letošním katastrofickém suchu.

Vedlejší kanalizace, která vede vodu od vojáků, jí vloni v sobotu 1. září po vydatnějších deštích sice vedla, ale ta by těžko jezírko naplnila. Nehledě na skutečnost, že ani na ně nemá napojení. Navíc v létě 2018 tam voda dost často nebyla vůbec zjistitelná. A do jezírka byl trvalý a dosti vydatný přítok. A docházím tam zcela pravidelně.

Původní přívodní systém, který je v kaňonu vedle silnice, je fakticky z velké části (především samotný kaňon a v něm umístěné potrubí) zasypán. Zasypán tak, že případné pokusy o obnovení plného přívodu vody z filtru by touto cestou nebyly jednoduché.

To by neplatilo, pokud voda původem z filtru skutečně není vedena kanalizačním potrubím v silnici. Přívod v kaňonu vodu z filtru, alespoň ten, který je dnes trochu dostupný a je velmi vysoko, by vodu nikdy vést do jezírka nemohl! S ohledem na reálný rozsah zasypání se však nedá vyloučit, že další je uložen hlouběji.

Ten svrchní, kam jsme se 1. 9. 2018 dostali, rozhodně žádnou vodu nevedl. Fakt je, že s dnešní technikou nemusíme kopírovat původní model a jsme schopni přivést vodu oklikou.

Odbahnění

V každém případě jezírko dostatečný zdroj kvalitní vody má. Problém tkví jedině v tom, aby veškerá přiváděná voda byla zavedena do jezírka a byl obnoven systém spojených nádob. Ten by zajistil jejich funkčnost tak, aby se hladina obnovila na původní úroveň.

To ale musí být uskutečněno tak, aby odvodná roura nebyla jen lapačem milovníky přírody do jezírka naházených odpadů a aby vstupní otvor byl jištěný tak, aby se pravidelná čistění, jak tomu bylo v minulosti, nemusely vůbec provádět.

Další dnes nezbytnou nutností bude otázka nasměrování přítokové vody. Tak, aby byl alespoň částečně vytvořen systém, který by výměnu vody neřešil hned a jen na místě přítoku, ale aby ji nasměroval – aby alespoň částečně prováděla plošný výplach jezírka.

Nasměrování vody není technicky náročný a ani nákladný problém. Bude však naprosto nezbytné provést zpevnění břehové části pod zasypaným kaňonem tak, aby alespoň část napadaných a naházených kamenů byla uložena ke břehu a aby to bylo současně jeho zpevnění.

Zábavou mnoha návštěvníků vždy bylo, že co mohli, to hodili do vody. Ale i toto má řešení.

My, kteří se jezírkem zabýváme dlouho a hlouběji, považujeme za nezbytné provést odbahnění. To samozřejmě nebude jednoduché a ani laciné.

Ale došlo by tím dlouhodobě ke zlepšení kvality vody v jezírku, aby se tam opět mohli lidé chodit koupat, jak bývalo v minulosti zvykem. To říkám jen teoreticky. My, kteří jezírko milujeme po celý život, bychom byli radši, aby se zde lidé nekoupali.