Po záseku chvilku váháte, zda vaše muška neskončila někde za kamenem. Najednou se vázka pohne proti proudu a vy víte, že máte na prutu zlatavou krasavici.
text: Ivo Novák
Adrenalin v krvi stoupá podle toho, jak se ryba chová. Muškařský prut ohnutý až k rukojeti, ryba se stále drží v proudu, do mělčiny se jí nechce ani náhodou. Síly má dost a dokáže ji využít k tomu, aby zachránila holý život.
Parma není ryba, která by se okamžitě po záseku vydala k nejbližší vázce! Bojuje čestný souboj. Přetahovaná může trvat několik dlouhých minut. Krasavice se snaží držet stále u dna a všemožně využívá proudu, aby se dostala z dosahu rybáře.
Síla jí však dochází a najednou se u hladiny objeví její vztyčená hřbetní ploutev, která řeže hladinu z jedné strany na druhou. Jak se parma snaží dostat zpět ke dnu, tak mohutným ocasem rozstřikuje vodu. Do podběráku se jí rozhodně nechce. Ví, že by v něm mohla končit svou životní pouť. My podběrák ovšem nepotřebujeme. Za krásný souboj si ryba zaslouží svobodu.
A tak si ji vyfotíme, opatrně vyprostíme nástrahu, rybu položíme do vody, chvilku ji přidržíme hlavou proti proudu, aby měla čas nabrat trochu sil. Bude nám vděčná a na rozloučenou nám zamává ocasní ploutví. Pak se vrátí ke svým družkám. Příště už jistě bude opatrnější a jen tak se zlákat na umělou nástrahu nenechá.
Jenže stačí, aby se hejna zmocnila žravá euforie a opatrnost je fuč. Ryby začnou šmejdit po revíru a hledat laskominy. Budeme-li zrovna u vody, nádherně si zalovíme.
Ale pozor! Tam, kde jsme si jeden den královsky zachytali, můžeme druhý den jen bezmocně zírat. Možná přesvědčíme jen nezkušené novicky, občas jich ale u dna bývá dost, takže smutnit nemusíme. Parmy jsou ryby, které mají rády své kamarádky po boku, a tak plují vodou v hejnu. Tam, kde se nám podaří ulovit alespoň jednu rybu, je šance i na další úlovek. Jen je zapotřebí trochu trpělivosti, než přijde ten správný čas, v němž se ryby dají do pohybu.
Co vazač, to jiná muška, takže nejde jednoznačně říci, která nástraha je právě pro tyto fešandy tou pravou. Jednou je to černá, jindy zase hnědá či červená. Parmy rády postávají v proudné hlubší vodě, kde je kamenité dno. Vtok do jámy ve dně je pro ně ideálním stanovištěm.
Těžká koncová muška by měla kopírovat dno. Parmy se ale zvednou i pro přívěsnou mušku do sloupce ve chvíli, kdy proud vynáší návazec ke hladině. Muška jim zřejmě připomíná stoupající pupu chrostíka.
V dnešní době, kdy se ve pstruhových revírech prohání jen droboť, může být pro muškaře právě tato ryba vyhledávanou společnicí. Jediné její štěstí je, že byla obdařena velikým počtem svalových kůstek, a tak mlsný rybář tuto zlatavou krasavici cíleně nevyhledává. Pro sportovní rybáře je však parma na mimopstruhových revírech absolutním vrcholem.
Mušky vhodné k lovu parem:
S oblibou používám černé a hnědé vzory nymf se stříbrnou kuličkou z wolframu navázané v různých velikostech a s různou zátěží. Podle mě hrají velikou roli právě tato dvě kritéria a nejdůležitějším ze všeho je způsob vedení mušek.
Každý je vodí trošičku jinak, a právě tyto maličkosti řadí rybáře mezi úspěšné a ty, kterým se moc nedaří. Nestačí se spokojit s tvrzením, že dnes prostě nebraly, nebo že ryby v řece nejsou. Lepší je zapřemýšlet a zkoušet různé taktiky. Třeba se podaří přijít na tu pravou.
Diskuze k článku (0)