Text: Hana Svatušková, kresba: Josef Quis
Sedí děda u řeky.
„Co děláš, Karle?” volá na něj známý.
„Chytám ryby!” rozhazuje rukama děda.
„A proč nemáš rukavice?”
„Na co?”
„Jestli chytneš hovňajs jako vždycky, tak aby sis neumazal ruce!”
Pepa řve na svou ženu:
„Kdybys aspoň týden mlčela jako ryba!“
Ženuška mu hned odvětí: „Tobě by taky neuškodilo, kdybys od těch ryb něco pochytil, třebas bys mohl chlastat jenom vodu!“
Hádají se tři rybáři, který z nich má nejhezčí manželku.
Jdou se podívat k prvnímu… Otevře jim dlouhonohá blondýnka a chlapi ji kamarádovi pochválí uznalým pohledem.
Jdou ke druhému… Tam je přivítá nádherná kudrnatá brunetka ženských tvarů. Kamarádi jejího muže uznale poplácají po zádech.
Jdou ke třetímu… A tam jim otevře ošklivá, zjizvená a plešatá ženská. „Co to má být?“ ptají se kamarádi. A slyší: „Ále, chlapi, ať je jaká chce, už mi na ni třikrát zabral žralok!“
Volá host na číšníka:
„Pane vrchní, ta ryba je nedopečená!“
„To, pane, není možné, osobně jsem byl přítomen při její přípravě!“
„Tak jak je možné, že mi chce splnit tři přání?“
„Podívej, kolik ryb jsem chytil!“ chlubí se ženě pan Hovorka.
„Nekecej,“ zpražila ho vševědoucí manželka. „Sousedka tě viděla vycházet z rybárny!“
„To je pravda,“ pohotově odvětí muž. „Prodal jsem jim přebytky, protože jsem je nemohl unést!“
Policajt se rozhodne, že si na vánoční stůl kapra chytí sám. Vezme si rybářský prut a sekeru. Když přijde na místo, popadne sekeru a začne sekat díru do ledu. Za chvíli k němu přistoupí muž a strašně na něho začne řvát: „Okamžitě vypadněte!“
Policajt se ho ptá: „Jakým právem mě vyhazujete?“
„Právem správce zimního stadiónu.“
Zlatá rybka chce odjet na dovolenou a hledá někoho na záskok v plnění přání. Požádá krokodýla, který s tím souhlasí.
Po týdnu se rybka vrátí, přijde za krokodýlem a ptá se ho:
„Tak co, krokodýle, nebylo to těžké?”
„Ne, nebylo.”
„Byl tu někdo?”
„Ano, včera jeden mladík.”
„A co chtěl?”
„Přál si ho mít až na zem.”
„Jak jsi to udělal?”
„Ále, jednoduše… Ukousl jsem mu obě nohy.”
Chlapík se šikovně vytratí z práce zrovna ve chvíli, když jeho šéf odešel. Cestou vyzvedl kamaráda a společně si vyrazili na ryby.
Jak tak sedí u udic v pracovní době na břehu řeky, mihne se kolem nich motorový člun. Chlapík rychle skočí za vrbu a když člun zmizí, zašeptá kamarádovi: „Ty vole, to mám ale dneska štěstí. Neviděl mě ani můj šéf, ani moje manželka!”
„Pane Hade, kde berete ryby?“
„Z mrazáku.“
„A kdo vám je tam dává?“
„Moje žena.“
„A ta je bere odkud?“
„Já jí je dávám.“
„A vy je berete odkud, pane Hade?“
„Vždyť vám říkám, že z mrazáku!“
Diskuze k článku (0)