V začátcích rybaření, když jsem ještě nesdílela manželovo nadšení, jsem zažívala krušné chvíle. Vrtalo mi hlavou, proč se někdy vydá na ryby až navečer a vrací se domů po půlnoci.
text: Hana Svatušková
Když přinesl rybu, bylo to v pořádku, ale když přišel bez úlovku, hlodal ve mně červík podezření. Je to přece divné, když se chlap toulá někde po nocích a přijde s prázdnou. Kdoví, co vlastně loví… Rozhodla jsem se, že na „noční rybolov“ prostě jednou vyrazím s ním.
Kupodivu tím byl nadšen a navečer bylo vše nachystáno. Můžeme vyrazit. Že by opravdu chodil i v noci chytat ryby?
Tentokrát jsme se vydali k nedalekým tůňkám, kam to máme kousek a v případě, že by se mi tam nelíbilo, manžel by mě doprovodil domů. Byla jsem však odhodlaná za každou cenu vydržet až do konce!
Cesta přes lesík byla docela dobrodružná. Mé oči přivykají tmě a v každém houští vidím nějakou postavu, nebo zvíře… Fantazie pracuje na plné obrátky… Manžel mě uklidňuje, vždyť má tuto trasu projitou již několikrát a potkal tu akorát tak jiného rybáře. Jsme na místě, manžel zapisuje docházku a připravujeme rybářské nádobíčko. Tentokrát budeme chytat na těžko a políčíme na kapry nebo amury.
První nához, usedám do svého rybářského křesla a čekám. Manžel zhasíná světlo – teď už není potřeba. Chemické světýlko nám ukáže, až záběr přijde. Najednou zpozorním, kolem batohu s náčiním to podivně zašramotí. Instinktivně chytnu manžela za paži. Pobaven mou „odvahou“ ukazuje na malou myš, která se snaží dostat ke kousku chleba.
Přesto jsem ve střehu. Teď pro změnu slyším kroky… Rozhlížím se, je ve mně malá dušička. Zpoza stromu se ukazuje stín a polohlasně slyším: „Petrův zdar, daří se?“ Další rybář hledá volné místo, kde rozloží své pruty.
Po desáté hodině začíná na hladině koncert. Ryby vyskakují a manžel dokonce pozná kapra, jak je slyšet amur a kdy vyskakují jen malé rybky. Nevěřícně kroutím hlavou… Beztak chce na mě udělat jen dojem.
A máme tu záběr! Svět kolem mě přestává existovat, snažím se být užitečná. Muž statečně zdolává (prý) kapra…. Chystám podběrák. První úlovek je na břehu. Jsme sehraná dvojka. Popadám metr, změřím kapra šupináče, uděláme fotku, a přestože už má míru, vracíme ho vodě.
Domů se nám nechce. Teď už chápu, proč se manžel vracel kolikrát domů bez ryby. Tu noc jsme měli docela štěstí, ryby braly a já zjistila, že „noční rybolov“ má své kouzlo. Netušila jsem, jak může příroda i v noci ožít. Příště už nechám svou fantazii doma a budu si rybolovu pěkně užívat.
Diskuze k článku (0)