Tento příběh se stal v době, kdy jsem o rybaření ještě neměla ani potuchy. Bydlela jsem na vesnici, měla tři malé děti a spoustu dobrých sousedů. Jeden pán důchodového věku, který bydlel nedaleko, byl rybář. Často jsem viděla, jak chodí k nedalekému rybníku. Vždy se zastavil, prohodil pár slov, pochválil mi zahrádku. Na zádech měl veliký batoh, opíral se o kolo a u nohy mu pobíhal malý voříšek.