Vzpomínky na dírky

Korkový splávek poskakuje po hladině a občas popojede z jedné strany na druhou. Místa k pohybu příliš nemá, dírka vyvrtaná v ledu má průměr pouhých dvacet centimetrů. Nastražený perlín vycítil nebezpečí a snaží se prchnout. Splávek tančí na hladině.

text: Zdeněk Hofman

„Tak už se potop,“ opakuji si v duchu stále dokola, až se to stane. Splávek najednou zastaví a pak s mlasknutím zmizí v temné hlubině. Cívka s vlascem, přichycená vratovým šroubem k prkýnku, se točí jako zběsilá.

Ve vteřině klečím u dírky, odhodím rukavice, uchopím vlasec a zaseknu. Necítím však žádný odpor. Někdy se stane, že štika drží uchvácenou rybku napříč v tlamě a háček se nezasekne. Pomalu stahuji vlasec, který se na ledu kupí ve velkých smyčkách. Nějaký odpor přece jen cítím, perlín asi na háčku zůstal. Vtom nečekaně přichází další záběr. Vlasec mi doslova vystřelí z ruky.

Překvapeně sleduji mizící smyčky vlasce. Jestli se některá zachytí o výčnělek v ledu, je konec. Rychle se vzpamatovávám z překvapení a připravuji se na druhý zásek. Ten první zřejmě vytáhl perlína štice z tlamy a při vytahování se pro něj vrátila. Poslední smyčka zmizí a vlasec se napne. Stisknu co nejpevněji vlasec a zaseknu.

V prstech cítím, jak třepe hlavou ve snaze háček vyklepat. Drží však dobře a štika propadá panice. V zoufalství vyrazí neuvěřitelnou rychlostí doprostřed pískovny. Klečím u dírky, nechávám vlasec prokluzovat v dlani a čekám na vhodný okamžik k protiútoku. Štika má však stále navrch a trvá nekonečně dlouho, než zvolní tempo. Metr po metru získávám ztracený vlasec.

Štika se bez komplikací nechá přitáhnout až k dírce. Je to nezapomenutelný zážitek, táhnout velkou štiku jenom na vlasci – v prstech cítím každičký detail nevšedního souboje.

Jako kluk jsem s kouskem vlasce u rybníka začínal, proto možná tento rybolov tolik miluji. Prut je stejně zbytečný, souboj spíš komplikuje. Nejlepší je strčit ho do dírky, aby mohl alespoň trochu pracovat. Lov s pimplátkem, které používám, se běžně provozuje v severských zemích. Udici tvoří cívka vlasce na stojánku a signalizační vlaječka se spouštěcím mechanizmem. Vše velmi jednoduché. Jakmile štika zabere, uvolní mechanizmus, vlaječka na pružném kovovém pásku se uvolní a vztyčí. Stejně jako dnes.

Drama pokračuje

První se z dírky vynoří korkový splávek, potom karabina s lankem a pak? Velké tmavé tělo se světlými skvrnami projede těsně pod hladinou. Nejdřív se jen tak mihne a až po druhé otočce spatřím obrovskou štičí hlavu. Snažím se neudělat žádný prudký pohyb a pomalu ji přitáhnu, až vystrčí špičku čumáku nad hladinu.

Chvilku na sebe koukáme, má temný přísný pohled. Několik vteřin nehybně stojí, jakoby přemýšlela, jestli jsem dostatečně silný soupeř. Pak si možná vzpomněla na nějaký podobný zážitek nebo ji něco vyplašilo, protože se vymrštila a ve vteřině zmizela.

Je to neuvěřitelná bojovnice a trvá věčnost, než začnu mít navrch. Cítím bolest v zádech, tlačí mě kolena a mrznou ruce. Vzdát se nehodlám. Nevím, jak dlouho přetahování trvalo, nakonec zůstane stát u ústí dírky. Ještě nemám zdaleka vyhráno. Nejtěžší fáze souboje mě teprve čeká. Mazaná bojovnice už podruhé čumák do dírky nestrčí. Musím jít krokodýlovi naproti.

Strčím ruku do dírky a chytím ji za skřele, jenže cukne hlavou a kousne mě do prstu. Dírka se začíná barvit krví, jsem ale v rauši a bojuji dál. Nakonec kousavého krokodýla za čelist přece jen lapnu a vytáhnu ven.

Je to nádherná mohutná metrovka. Šílím radostí a tančím vítězný indiánský tanec. Chytit takovou rybu není nic lehkého na žádném revíru. Když nemá štika chuť žrát, můžete jí před čumák spouštět třeba zlatou rybku a stejně nezabere. Měl jsem veliké štěstí.

Strategie lovu

Důležité je štiku vystopovat, což bývá zejména na rozlehlých revírech problém. Rozhodně to nemusí být nejhlubší místo, ba právě naopak. Štika velmi ráda vyjíždí do mělčin, kde hledá něco na zub. Ideální jsou místa na přítoku, u různých překážek, prostě všude tam, kde se vyskytují malé rybky.

Pokud lovíme s prutem, musí mít dostatečně tvrdou špičku, štika má doslova plechovou hubu a zásek musí být razantní. Jemné proutky na lov pstruhů jsou absolutně nevhodné. Vlasec minimálně o tloušťce 0,35 mm. Slabší lehce praskne nebo se předře o led. Pletenky v mrazu nepřicházejí vůbec v úvahu. Zásadní součástí, kterou nelze podcenit, je lanko. Při lovu velkých štik používám výhradně materiály, které nejdou ustříhnout nůžkami, tedy kovová. Teflony, monofily atd. dokáže desetikilová štika během souboje přežvýkat. Délka minimálně 50 cm je podmínkou.   

Jaký háček je nejlepší?

Při zimním lovu na rybičku používám zásadně jednoháček. Při karambolu štice tolik neublíží, trojháček může navíc uváznout hluboko v jícnu. Než doběhnu k dírce, našponuju vlasec a zaseknu, může mít štika rybičku už hodně hluboko. Mám vyzkoušené, že jednoháček přejede po patře a zasekne se až na okraji tlamy, většinou v koutku. Nemusí být ani přehnaně velký, velikost vybírám podle nástražní rybičky.

Cestou k úspěchu je výborná kondice nástražních rybiček. Štika zabere i na mrtvou rybičku, jenže ji hůře hledá a někdy se tak záběru nedočkáme. Naopak mrskající se rybička přiláká hladovou dračici i z velké vzdálenosti.

Amatérská chyba je položit v mrazu kbelík s rybičkami na led. Voda začne rychle zamrzat a rybky ztuhnou. Rybičky na dírky nosím v termoboxu nebo zabalím kbelík do deky. Ideální je vysekat při břehu dírku a rybičky potopit v řízkovnici do vody. Pokud přendám nastraženou rybku z teplé vody do studené nebo naopak, dopadne to vždycky špatně. Rybka špatně pracuje a štika nepřipluje.

Nováčci na dírkách

Pro začínající „dírkaře“ doporučuji menší druhy ryb. Ideálními rybami pro lov pod ledem jsou pstruh duhový a siven americký. Pro tyto účely se každoročně vysazují do malých nádrží a rybníků stovky těchto ryb. Jedná se vlastně o atraktivní těžbu ryb, protože ve většině těchto revírů nemohou pstruzi ani siveni žít celoročně. Letní teploty, nedostatek vody a kyslíku by nepřežili.

Při rybaření na dírkách můžete zažít velmi příjemné odpoledne. Lov duháků můžou provozovat i děti a manželky nerybářky. Někde vám pstruha rovnou upečou nebo se podává klobása, svařák, grog a další dobroty.

Jaké vybavení je nejlepší

Pruty se prodávají v několika gramážích. Na lov pstruhů a sivenů stačí střední gramáž. Pro vertikální lov s umělými nástrahami jsou lepší pruty s jemnou a citlivou špičkou. Nejtvrdší pruty se hodí pro lov jeseterů a dalších velkých ryb. Rybářské obchody nabízejí kromě prutů i speciální navijáky, většinou z plastu, které tolik nenamrzají.

V mém arzenálu nechybí, coby milovníka rybářské historie, pravěké roláky, kolečka a skandinávské navijáky s krytou cívkou. Vlasce používám nejraději fluorokarbonové 0,16 – 0,18 mm. Někomu může tato tloušťka připadat zbytečně silná. Pstruhům a sivenům vůbec nevadí. Příliš slabý vlasec může při zdolávání větší ryby prasknout nebo se přeřízne o led.

Podobný názor mám i s velikostí háčků. Titěrné háčky často selžou a ryba se nesekne. Pstruzi a siveni mají poměrně tvrdou čelist. Obzvlášť při chytání na těstíčko je dostatečně velký a ostrý háček důležitý, jinak vychází mnoho záběrů naprázdno.

Zjistil jsem, že stejně jako většina ostatních rybářů dělám jednu zásadní chybu. Háček celý schovám do těstíčka, které vytvaruji do podoby hruštičky. Při záběru se však velmi často háček neprosekne, rozmočené těsto je slizké a kulička rybě z tlamy vyklouzne. Pokud chci tedy celý háček schovat, musím těsto vytvarovat tak, aby špička vyčuhovala.

Zkoušel jsem i menší kuličku napíchnutou do obloučku a špičku nechal venku. Pstruhům to vůbec nevadilo a zásek seděl dobře. Velikost háčku volím podle velikosti kuliček. Větší kulička vyžaduje větší háček. Pokud chytám na malinké živé rybičky, používám háček menší, ale kvalitní.

Vyplatí se proto mít připravených několik prutů do zásoby a podle potřeby měnit. Kromě speciálních barevných těst nastražuji i červy, žížaly, rybí maso nebo rohlík. Z umělých nástrah pak malinké smačky, twistery a různé ráčky, nymfy, určené opět k lovu lososovitých ryb. Důležitý je i cedník k vylovování ledové tříště.

Jedinečné kouzlo

Jakmile začne mrznout, připravím vybavení a držím pohotovost. V posledních letech netrvá mráz nikdy dlouho a nesmím promarnit jediný den. Když dosáhne led tloušťky deseti centimetrů, vyrážím do akce. Rychle vyvrtám dírky, napíchnu těsto a nahodím. Ruce se mi třesou a nevím, jestli vzrušením, zimou nebo z vyčerpávající práce s tupým vrtákem.

Splávek se usadí na hladině, ale jen na chvilku. Párkrát poskočí a je pryč. Rychle zaseknu, záběr však vychází naprázdno. Ryba nebyla pořádně zažraná. Znovu nahodím a útok se po chvilce opakuje. Tentokrát nechám labužníka pořádně zažrat. Pak utáhnu brzdu a zaseknu.

Odpor je zpočátku silný, ryba cukavými pohyby vyráží do všech stran. Nakonec se nechá přitáhnout až k okraji dírky. Je to nádherně zbarvený pstruh duhový. Zatím netuším, že mě čeká den plný napínavých soubojů se pstruhy a siveny. Rybaření na dírkách má prostě svoje jedinečné kouzlo.