Naviják Reex patří bezesporu k nejznámějším navijákům československé výroby. První model Reex A z roku 1958 byl v roce 1961 zmodernizován pod názvem Reex B.
text: Zdeněk Hofman
Prodělal několik drobných i zásadních změn. Povrchová úprava se ustálila na lakování celého navijáku. Kombinace barevného těla s leštěným hliníkovým bubínkem, známá u prvního modelu, se již neobjevila. Zato barevných verzí bylo hned několik, nejčastěji zelená a šedá kladívková.
Další úpravy
Slabinou Reexe A byly cívky z umělé hmoty, které často praskaly. Nový Reex B měl proto cívku kovovou. Zásadní změnou byla vylepšená nožka navijáku. Text v Rybářství z února 1961 hlásá, že nožka navijáku je tvarově řešena tak, aby jej rybář při hodu mohl pohodlně držet. Kromě toho byl držák navijáku zesílen. Konstrukční parametry zůstaly zachovány jako u Reexe A.
Další změnou byla snímatelná klička na závit. První model měl kličku pomocí kolíčku připevněnou napevno. Z dalších drobnějších úprav stojí za pozornost snížení počtu šroubů krytky kličky ze čtyř na tři. Proměna navijáku Reex byla během tří let poměrně velká. Nutno dodat, že všechny byly ku prospěchu, rozhodně však nebyly poslední.
Reex B stál v roce 1961 44 Kčs.
Reex – 3. řada
Krytka převodového soukolí z druhé strany od kličky prošla u třetího modelu zásadní změnou. Byla rovná s vyraženým logem Tokoz. Tento model se vyráběl v zelené kladívkové barvě a vzácněji v šedé. V 70. letech stál naviják 65 Kčs.
Reex – 4. řada
Během let se naviják postupně zdokonaloval. Docházelo však již pouze k drobnějším úpravám. Největší změnou bylo logo Tokoz, u kterého byl kapřík definitivně nahrazen štikou. Z barevných provedení byla nejčastější šedá a legendární khaki.
Reex – 5. řada
Poslední podoba navijáku Reex byla hodně podobná předchozí verzi, nové logo se však nachází v kruhu a zdokonalilo se i barevné lakování. Některé součástky, jako matka na cívce, překlápěč nebo madlo kličky, byly již shodné s dalšími navijáky výrobního programu. Mělo tak dojít k zefektivnění výroby, kterou se Tokoz snažil obstát v konkurenčním boji po roce 1989. Proti moderním navijákům ze zahraničí však neměl šanci a v roce 1992 výrobu rybářských potřeb ukončil.
Vzpomínky zůstávají
S navijákem Reex začínali v 60. až 80. letech minulého století rybařit snad všichni adepti Petrova cechu a stejně tak i já. Ryby jsem začal prohánět už jako malý kluk koncem let šedesátých. Nejdřív jenom na kousek vlasce s háčkem, až mi rodiče koupili opravdovou rybářskou výbavu. Dětská sada v červeném slídovém obalu obsahovala žlutý laminátový prut, smekací naviják Reex v barvě khaki, splávky, dvě třpytky a pytlíček s bižuterií. Hotový poklad.
U rybníka za barákem jsem proseděl každou volnou chvíli a líčil na kapry. Pro všechny navijáky tehdejší doby byl charakteristický cvrkající zvuk zarážky zpětnému chodu. Stačilo několik rybářů pohromadě a o nepřetržitý koncert bylo postaráno. Rybám hrčení navijáků naštěstí nevadilo. Více starostí mi způsoboval vlasec, který se občas zamotal pod cívku. Rozmotávání nebralo konce. S rukama od šmíru jsem někdy musel zdolávat rybu, která jakoby na nejnevhodnější okamžik čekala.
Další slabinou byla špatná funkce brzdy. Matka musela být na cívce utažená téměř na doraz, jinak hrozilo, že vypadne a skončí na dně rybníka. Zdolávání probíhalo stylem kdo s koho a hodně velkých ryb mi u břehu uteklo. Přesto byla udice mojí nejmilejší hračkou, která mi pomohla otevřít dveře do světa ryb, ve kterém jsem zůstal dodnes.
Ohlasy čtenářů
Slušnou hromádku rybářského vybavení zachránili Bohouš a Maruš Vozkovi z Benešova u Prahy. Staré rybářské časopisy, navijáky Reex, Roen, TAP, Proud, kolečka od Rouska a dokonce i málo vídané Salmo Stará Turá a mnoho dalších čekalo na svůj nový osud v kufru od vařiče.
Kromě navijáků jsem pro naše Muzeum rybářského sportu dostal i slušnou otep bambusových a laminátových prutů. Klábosení o rybách a Sázavě nebralo konce. Rybářští manželé mají na kontě mnoho krásných ryb. Maruška chytila v Čerčanech parmu dlouhou neuvěřitelných 80 cm. Rybaření je prostě skvělý koníček.
Tak tak Zdendo i já začínal s reexem a prutem Lipno. Koupila mi ho babička. Byl jsem štěstím bez sebe. Zdeněk