Nejen lidé, ale i věci mají své osudy a je věčná škoda, že nemohou vyprávět. Pojďme se do minulosti vracet. Třeba do doby, kdy naviják, prut nebo korkový splávek, sloužily svému páníčkovi klidně i celý život.
text: Zdeněk Hofman
Výhradním prodejcem navijáku Unity I byl Karel Staněk z Prahy 1, ulice Karolíny Světlé 12. Koncem 30. let minulého století se na pultech rybářských obchodů začaly stále častěji objevovat vrhací navijáky zahraniční i tuzemské výroby. S nástupem vlasců z umělých vláken okolo roku 1940 se začala měnit celková podoba rybářského sportu.
„Skleněné vlasce“ byly již velmi podobné dnešním vlascům. Bílé Damylky (DAM) a černé Solinky (SOL), vyrobené z perlonu, se nemusely před lovem rozvlhčovat jako sedule vyrobené z vláken bource morušového. Nezvětšovaly po namočení několikanásobně svůj objem, jako šňůry hedvábné či konopné a nelámaly se jako imitace.
Díky vynikajícím vlastnostem nových vlasců našly široké uplatnění i vrhací navijáky s pevnou cívkou, určené původně pouze pro přívlač. Později se jim začalo říkat navijáky smekací, protože pojem vrhací patřil již kolečku s otočným mechanizmem, který umožňoval při nahazování otočit cívku do polohy kolmo s prutem.
Označení smekací už navijákům zůstalo. Jejich popularita rostla a vyráběly se stále dokonalejší i větší modely. Mezi nejslavnější model patří anglický Hardy Altex z 30. let, který můžeme právem nazývat praotcem současných navijáků. Ovlivnil od samého počátku téměř všechny konstruktéry a výrobce.
Zahraniční navijáky byly drahé a pro mnohé rybáře nedostupné. Tuzemští výrobci nabízeli stejně kvalitní, přitom však o hodně levnější verze. Někteří více či méně kopírovali Altex, jiní se vydali vlastní cestou nebo se inspirovali u jiných vzorů. Kromě větších i malých firem specializujících se na výrobu rybářského náčiní, jako např. Jaro J. Rousek, SOL, Vlček aj., se na výrobě navijáků začaly podílet i obchodní firmy.
Velkoobchod s rybářským náčiním Lesalov uvedl na trh kopii Altexe s názvem Dukar. Sporting Club rovněž kopii Altexe s názvem A-X. Firma UGGÉ kolečko s převodem Ideal a multiplikátor Fortuna.
Karel Staněk
Pozadu nezůstal ani Karel Staněk z Prahy. Kromě obchodu s rybářskými potřebami prováděl i odborné opravy štípaných prutů. Pan Jiří Klír ještě před časem jako devadesátiletý vzpomínal, že pro pana Staňka, coby patnáctiletý kluk chytal larvy chrostíků, aby si přivydělal. Firma staršího bratra Karla Klíra ze Šnepova vyráběla smekací naviják Klirex.
Karel Staněk byl výhradním prodejcem těchto navijáků. V roce 1940 uvedl Staněk na trh naviják s názvem Unity I. V inzerci časopisu Rybářský věstník je naviják vyobrazen s logem firmy Staněk. Tato verze se ve skutečnosti nikde neobjevila a je proto téměř jisté, že naviják v této podobě existoval pouze na obrázku. Unity I je vzhledově i konstrukčně trochu podobný navijáku Klirex nebo později známějšímu navijáku Reex, vyráběnému od konce 50. let.
Kdo vyráběl naviják Unity I, není doposud známo. Bubínek je poháněn kuželovým soukolím s multiplikací. Druhý model Unity II má již kvalitnější šnekový převod a stejně tak i následující Unity III. Veškerý vývoj a výrobu komplikovala okupace naší vlasti. Druhá světová válka však postihla veškerou výrobu. Mnoho firem bylo pozastavených, trpělo nedostatkem materiálu a zaměstnanci museli nastoupit na nucené práce. V roce 1945 přestal vycházet i Rybářský věstník, který byl okupantům trnem v oku již delší dobu.
Po válce v roce 1946 inzeruje Karel Staněk již nový model Unity II a III se šnekem. Po navijáku Unity I se slehla zem. Jak dlouho se vyráběl a kolik kusů se prodalo, již těžko zjistíme. Skutečnost je taková, že se jich dochovalo jen velmi malé množství. Pokud nějaký naviják Unity vlastníte, dejte nám vědět. Třeba zrovna váš naviják pomůže poodhalit roušku tajemství, která se nad navijákem stále vznáší.
Dobový popis z roku 1940
Unity je věrný a spolehlivý pomocník každého rybáře. Naprosto dokonalý vrhací naviják s pevnou cívkou, sestrojený po mnohaletých zkušenostech. Nucené překlápění obloučkové s dokonalou přesností a trvanlivostí. Kuličková ložiska. Velmi účinná a citlivá brzda. Jednoduché zařízení zamezuje zpětné otáčení kličky. Zhotoven ze stříbrné ocele, argentalu a fosforové bronze, je prakticky nezničitelný. Je to naviják, jaký hledáte. Cena 630–K.
Ohlasy čtenářů
„Hodně zajímavých prutů a navijáků jsem získal jako porybný. Je až neuvěřitelné, co všechno si pytláci k vodě nosí,“ vyprávěl mi pan Oldřich Miler před lety na rybářském veletrhu. Při loučení jsem slíbil, že se do jeho garáže plné rybářských pokladů přijedu co nejdřív podívat. Trvalo to dva roky a ještě se mi musel telefonicky připomenout. Když mi poslal fotografii několika beden plných navijáků s Unity I jako třešničkou na dortu, vyrazil jsem ihned.
„Vůbec nevím, jak jsem k Unity přišel. Hodně lidí o mé sběratelské vášni ví a občas mi něco přinesou. Jednou jsem našel u vrátek opřenou igelitku se starými navijáky a byl tam. Nikdy jsem nezjistil, komu taška patřila,“ popisuje mi Olda nalezení navijáku.
Mám velikou radost z nových přírůstků do muzea, Olda chce celou garáž vystěhovat. Vyndává ze skříní jednu zajímavost za druhou a přitom vypráví svůj příběh. Narodil se v roce 1950 a ryby chytá od útlého dětství. Do MO ČRS Mladá Boleslav vstoupil v roce 1965. Žije v Kladrubech u Vlašimi, kde v roce 1985 založil organizaci pro handicapované rybáře, která funguje dodnes.
Třiatřicet let dělal předsedu. Od roku 1985 organizoval každý rok mistrovství republiky v plavané pro handicapované rybáře a dělali i rybolovnou techniku. V roce 1999 založili závodní tým na plavanou. No, a pochopitelně chodí na ryby.
Kvečeru je garáž prázdná. Jako poslední dárek dostávám ještě několik štičích trofejí, které společně s většinou ostatního náčiní zařadíme do expozice. Oldo, díky.
Jako dycky perfektní! Díky Zděndo 🎣