Nejen lidé, ale i věci mají své osudy a je věčná škoda, že nemohou vyprávět. Pojďme se do minulosti vracet. Třeba do doby, kdy naviják, prut nebo korkový splávek, sloužily svému páníčkovi klidně i celý život.
text: Zdeněk Hofman
Největší rozmach rybářského sportu nastal po roce 1930. Drahému rybářskému náčiní ze zahraničí začali konkurovat tuzemští výrobci. Zajímavou vzpomínku zaznamenal v Rybářském Věstníku Dr. R. Pytlík v roce 1934:
„V posledních deseti letech utrpělo rybářství na tekoucích vodách na svém hospodářském významu. Působením nejrůznějších vlivů byla rybnatost našich řek a potoků snížena tak, že se rybářská živnost v nich provozuje jen výjimečně, protože jako samostatné povolání již rodinu neuživí.
Místo rybářů živnostníků, lovících čeřeny, tažnými sítěmi nebo do vrší, setkáváme se stále častěji s daleko početnějším národem rybářů udičkářů, kteří s pověstnou trpělivostí vysedávají na březích nebo loďkách a případný úlovek berou jako přilepšení k rodinnému rozpočtu.“
Rybáře nezastavila ani válka
Zní to neuvěřitelně, ale k největšímu pokroku výroby rybářského náčiní, zejména rybářských navijáků, došlo na našem území během druhé světové války. Rouskův Stabil I z roku 1935 začal psát novou kapitolu rybářského sportu a noví výrobci neustále přibývali.
Během války začaly české výrobky zmenšovat náskok anglických továren. Došlo k paradoxní situaci. Zatímco továrny v Anglii změnily výrobu na válečnou, aby podpořily svoji vlast ve válce, v okupovaných Čechách nikdo zbraně dobrovolně vyrábět nechtěl.
Pokud nemuseli lidé nastoupit na nucené práce, sabotovali okupaci tím, že pokračovali ve výrobě rybářského náčiní. Díky časopisu Rybářský věstník, který i přes velké problémy vycházel až do září 1945, máme hodně důkazů o vývoji i výrobě.
Překvapení v rybářském sportu
Titulek prvního inzerátu v Rybářském věstníku v roce 1938 mluvil o překvapení v podobě obchodu Sport Ota Hořejší. Těžko říct, jestli existoval už dřív nebo vznikl až v tomto roce. Jisté je, že sídlil na adrese Lazarská 1, Praha 2. Zprvu se pan Hořejší věnoval výhradně obchodní činnosti.
Heslo: Rybář rybářům v dalším inzerátu dokazuje, že věděl, co prodává. V nabídce měl naše i zahraniční zboží od firem Jaro J. Rousek, J. Tvrdík, Allcock, Belaco, D.A.M., Milward atd.
Běžnou praxí bylo, že si obchodníci prodávali zboží pod vlastní značkou a stejně postupovala i firma Hořejší, což dokazuje poměrně velké množství dochovaných obalů, sáčků a zásobníčků.
Postupem času začali obchodníci vyrábět i vlastní navijáky. Firma Staněk si zprvu nechávala vyrábět navijáky Klirex od pana Klíra. Později představila vlastní model Unity. Firma Sporting Club zahájila licenční výrobu Altex Hardy s označením A-X, Lesalov zase Dukar atd.
Král vrhacích navijáků
Ani Sport Ota Hořejší nezůstal pozadu a v roce 1941 představil pýchu rybářů a krále navijáků Horex. Nikde v inzerci není žádná zmínka o licenci, nicméně první model je přesnou kopií anglického navijáku Milward Magnacast. Další verze je již tvarově poněkud odlišná a třetí model se zase hodně podobá navijáku TAP Tlustoš.
Podobnost nemusí být čistě náhodná. Výrobci si nechávali jednotlivé polotovary vyrábět ve specializovaných fabrikách a ve svých firmách už navijáky pouze dolaďovali a kompletovali. Proto je cívka i provedení Horexe téměř shodné s Tapem. Klirex má zase stejnou cívku i další součástky shodné s A-X.
Konec všech snů
Mnoho malých i velkých firem se rozjelo po druhé světové válce naplno. Optimizmus však během několika let vystřídalo trpké zklamání. Po nástupu komunistů k moci a následném znárodnění všechno skončilo. Někteří výrobci měli to štěstí, že mohli alespoň pokračovat jako zaměstnanci státních podniků a zůstat tak u svého řemesla. Sport Ota Hořejší však upadl v zapomnění.
Díky čtenářům časopisu Rybářství se podařilo získat cenné informace i několik pozoruhodných exponátů značky Horex. Pokud něco o firmě Ota Hořejší víte nebo v garáži či na půdě nějaké výrobky najdete, dejte prosím vědět. I malý střípek se může stát důležitým kouskem celé mozaiky. Ota Hořejší si pozornost jistě zaslouží.
Diskuze k článku (0)