Nejen lidé, ale i věci mají své osudy a je věčná škoda, že nemohou vyprávět. Pojďme se do minulosti vracet. Třeba do doby, kdy naviják, prut nebo korkový splávek sloužily svému páníčkovi klidně i celý život.
text: Zdeněk Hofman
Navijáky Shakespeare sice nepocházejí z tuzemské výroby, nicméně do naší rybářské historie bezpochyby patří. Kdo před nějakými padesáti lety tento naviják neměl, tak o něm alespoň snil. K rybářům snílkům jsem patřil i já, jenže navijáky Shakespeare byly drahé a na venkově prakticky nesehnatelné. Musel jsem si vystačit s navijáky Reex, Stabil IV a TAP 541 z národního podniku Tokoz, který po znárodnění v roce 1948 výrobu rybářského náčiní převzal.
Zprvu se Tokozu dařilo držet krok s dobou díky znárodněným modelům. Z technického hlediska, přes veškerou snahu o zlepšení kvality, se však tempo s výrobky vyspělých západních zemí udržet nepodařilo. Zastaralé technologie, malý sortiment a pomalá výroba nestačily pokrýt požadavky sportovních rybářů.
V roce 1967 bylo proto přikročeno k dovozu vybraného rybářského náčiní z kapitalistických států. Mezi novinkami ze západu nechyběly ani navijáky. Začátkem roku 1967 vyšel v Rybářství článek o plánovaném dovozu rybářského náčiní ze zahraničí. Byly mezi nimi i navijáky Shakespeare:
Konečně také rybářské zboží z dovozu
Oborové ředitelství průmyslového zboží zajistilo prostřednictvím PZO Pragoexport dodávky různých druhů rybářské výzbroje od nejlepších výrobců z Francie, Švédska, NSR, USA a Japonska. V těchto dnech už došly první zásilky a lze konstatovat, že se máme na co těšit. Zboží vybírala komise, jejímiž členy byli zástupci obchodu i Svazu. Zásadně byly požadovány především ty druhy, které se u nás nevyrábějí, nebo takové, které svojí kvalitou předčí tuzemské typy.
Sortiment uspokojí vyznavače všech způsobů lovu udicí. Kromě prutů švédské firmy ABU, prutů amerického, německého i japonského původu nabídneme i nejrůznější navijáky. Dva typy automatických muškových navijáků, po jejichž výrobě již mnoho let marně voláme, doplní jeden z nejlepších smekacích navijáků s uzavřenou cívkou, švédský ABU 505. Dále dva smekací navijáky od firmy Mitchell z Francie a dva jiné od západoněmecké firmy Noris-Shakespeare.
Nedostatkové zboží
První navijáky Shakespeare, které na náš trh v roce 1967 dorazily, byly modely Europa Klasse. Ze všech dovozových modelů si naši rybáři nejvíce oblíbili právě navijáky japonské provenience Noris-Shakespeare. Navijáky Mitchell a ABU měly perfektní chod, a navíc byly krásně provedené. Největším problémem však byla vysoká cena, která se pohybovala od 475 do 515 Kčs. Cena navijáků Shakespeare se pohybovala v rozmezí180 až 410 Kčs.
Jako první se k nám začaly dovážet modely Europa Klasse ve dvou druzích střední velikosti za cenu 210 a 240 Kčs. Europa Klasse de Luxe byly v sedmi velikostech v cenách 250 až 410 Kčs. Od roku 1969 a 1970 se začaly dovážet i modely Dynamic 2171 za 185 Kčs, dále pak navijáky s krytou cívkou Wonderspin 2661 za 160 Kčs a Wonderspin 2662 za 240 Kčs. V roce 1970 začala firma Noris-Shakespeare vyrábět legendární sérii navijáků Ball Bearing a v roce 1973 Ball Bearing II, které se k nám začaly dovážet taky.
Oproti tuzemským výrobkům byly na velmi vysoké úrovni. Největší popularitu získala právě řada Ball Bearing, se kterými chytají mnozí rybáři dodnes. Pro japonské navijáky západoněmecké firmy Noris-Shakespeare byla zřízena servisní služba v družstvu Lověna, Hybernská 3, Praha 1.
Navijáky Shakespeare chtěl mít každý rybář. Největší zájem byl hlavně o menší modely s nižší cenou. Dovozového zboží bylo však ještě méně než tuzemského a v žádném případě nemohlo pokrýt přání všech rybářů.
Navijáky Shakespeare spadaly do takzvaného podpultového prodeje, což znamenalo, že byly prodávány ze známosti pod rukou a na pulty se nedostaly vůbec nebo jen ve velmi malém počtu, po kterém se okamžitě zaprášilo. Sehnat naviják Shakespeare běžnou cestou vyžadovalo více štěstí než při zdolávání dvoumetrového sumce na dětský proutek s navijákem Reex.
Ohlasy čtenářů
Hromadu nádherného historického náčiní přinesl do našeho muzea pan Vladislav Beran, ročník 1951 a přidal i vzpomínku: „Mnoho let jsem pracoval jako číšník v pražských restauracích Split, U Šumavy a U Pešků, kde se mnou společně pracoval Ruda Cortés, syn slavného zpěváka. Právě on mě k rybařině přivedl a několikrát jsem byl na rybách s jeho tátou, a dokonce i s jeho kamarádem Janem Werichem.
Rybaření se věnuji od roku 1979. První prut jsem měl Lipno a pak už jen moji oblíbenou značku Shakespeare. Z navijáků jsem si nejvíc oblíbil Shakespeare Sigma velikosti 030 a 050. Na Lužnici jsem s tímto navijákem na přívlač vytáhl sumce 33 kilogramů, na Lipně zase na Sigmu 050 jedenáctikilového kapra.
Jeden z největších rybářských zážitků mám z Máchova jezera. Při vypouštění mě pozvali na odchyt dravých ryb. ‚Můžete si zachytat, ale nesmíte si nic vzít,‘ zněla nabídka. Pochopitelně jsem souhlasil. Braly pěkné štiky a pak to přišlo. Chytil jsem velkého okouna. Klečel jsem před hospodářem a prosil ho, jestli si můžu okouna nechat. Měřil 57 cm.“
Diskuze k článku (0)