Otočný polovrhací naviják Hudson 2A vyrábělo v 50. letech minulého století výrobní družstvo Napako v Praze-Pankrác. Mnoho současných sběratelů se mylně domnívá, že Hudson 2A vyráběl n. p. Tokoz, který patřil v období 1950–1992 k výhradním výrobcům navijáků.
text: Zdeněk Hofman
Tento chybný dojem způsobil katalog Bílá Labuť, kde je Hudson vyobrazen společně s navijáky Tokoz. Článek v časopisu Rybářství z roku 1956 však hovoří jasně. Družstvo Napako vyrábělo nejen štípané pruty, ale i otočné navijáky Hudson.
Začalo to u Stibůrka
Firma Jaroslav Stibůrek – tovární výroba rybářského náčiní značky Hudson – byla založena v roce 1929 a sídlila v Podlipného ulici 1063, Praha-Pankrác. Firma se specializovala na výrobu bambusových, štípaných a kovových prutů a navijáků. Sortiment navijáků byl zprvu zaměřený na jednoduchá nottinghamská kolečka.
Velký úspěch však přišel v podobě otočných navijáků Hudson. Konečně byl zkonstruován naviják, u něhož při vrhu nemusí šňůra roztáčet cívku a tím brzdit délku hodu, ale kde hladce klouže přes okraj cívky. Ta se neotáčí, neboť její osa je při vrhu kolmo k ose prutu.
Hudson 1 a 2
Jedná se o polovrhací navijáky za lidovou cenu, které si oblíbila nejširší vrstva rybářů, což podle citace z inzerce dokazovaly stovky děkovných dopisů od nás i ze zahraničí. Reklama dále hlásala, že navijáky Hudson svým jednoduchým řešením předčí i navijáky sebevíce složité, které často v rozhodné chvíli zklamou:
„Otáčivý kloub umístěný na patce navijáku umožňuje dlouhé vrhy jako u navijáků smekacích.
Vpředu jest zamontovaná tichá brzda, řiditelná maticí a zajištěna šroubem. Matice brzdy se podle potřeby nařídí, takže cívka se otáčí buď zvolna, nebo rychleji. Na zadní straně navijáku je vypínač velmi citlivého signalizačního zařízení, které upozorní na záběr ryby. Aby se s navijákem provedl hladký a daleký vrh, jest nutno, aby na cívce bylo dostatečné množství šňůry nebo imitace. Při vrhu s živou nástrahou hrouzkem, bylo v roce 1940 docíleno vzdálenosti neuvěřitelných čtyřicet metrů.“
Vrhání děje se následovně.Před vrhem se otočí cívka jediným hmatem ruky do pravého úhlu, čímž se osa cívky dostane z rovnoběžné do kolmé polohy s osou prutu. Toto otočení umožní nahození stejným způsobem jako se smekacím navijákem. Po nahození se cívka vrátí zpět do původní rovnoběžné polohy, které umožní navíjení vlasce.
Největší výhodou těchto navijáků byla jednoduchá konstrukce a tím i velmi příznivá cena. Skromný rybář si vystačil s otočným Hudsonem a obyčejným bambusovým prutem v ceně několika stovek. Kvalitní smekací naviják TAP stál ve stejné době tisíc korun a podobnou sumu zaplatil náročný rybář i za štípaný prut. Jediným nedostatkem otočných navijáků oproti navijákům smekacím bylo navíjení bez převodu, což se projevovalo zejména při přívlači.
Napako
Výrobní družstvo Napako, které existuje dodnes, bylo založeno v roce 1919 jako účelové sdružení malých soukromých firem zabývajících se především stavební kovovýrobou. Povaha výrobní činnosti byla zakotvena ve slovním logu NAPAKO – nástrojaři – pasíři – kovotlačitelé.
Jednotlivé provozovny se nacházely po celé Praze. Po roce 1948 došlo k zestátnění družstva a uplatnění tehdejšího ekonomického modelu. Provozovna na Pankráci převzala na nějakou dobu výrobu rybářského náčiní firmy Stibůrek včetně otočných navijáků Hudson.
Výroba těchto navijáků skončila během 60. let, kdy rybářský trh obsadily smekací navijáky Reex, Stabil, Roen a TAP z národního podniku Tokoz. Poslední zmínku o navijáku Hudson 2 najdeme v katalogu rybářských potřeb PODSZ – Pražského Obchodu Drobným Spotřebním Zbožím z roku 1959. Naviják Hudson stál 28 Kčs. Pro porovnání naviják Reex stál 45 a TAP 185 Kčs.
Slovo závěrem
Jaroslavu Stibůrkovi bylo po znárodnění v roce 1948 povoleno pokračovat ve svojí živnosti formou opravny rybářského náčiní. Této činnosti se věnoval až do 80. let minulého století. S radostí přivítám jakoukoliv informaci o této legendě historie rybářského sportu, včetně fotografií, či výrobků značky Hudson.
Ohlasy čtenářů
Čtyři pruty značky SOL po svém otci zachránil pro naše muzeum pan Miroslav Vansa (1952) z Prahy. „Můj táta Ladislav Vansa žil na Chodovci, pocházel však z Nemějic u Písku. Narodil se v roce 1923, takže loni by mu bylo rovných 100 let. Rád rybařil na Sázavě v Pikovicích a jezdila s ním i máma. Vzpomínám si, že na jeden z bambusových prutů chytil na rybičku candáta 80 cm. Krásných úlovků měli hodně. Na ryby jezdili vlakem a jednou tátovi zabrala velká štika. Než ji přemohl, ujel jim poslední vlak.“
Diskuze k článku (0)