Po náročné cestě jsme konečně dorazili do Dánska. Na nic jsme nečekali a hned jsme zabrodili do moře. Prvních pět hodin se nic nedělo, potom se nám konečně podařilo přesvědčit několik mořských pstruhů k záběru.

Text: Jan Stluka, foto: autor

Den pro sbirulino

Dva metry a sedmdesát centimetrů grafitu s označením 5-25 g. Šestnáctka kmen, třiadvacítka návazec. Vláčecí splávky s označením f, ss, s + smačci, nymfy, umělé larvy. To je sestava pro dnešní den. Ráno začínáme na stejném místě jako včera. Rybářů je podstatě víc, naštěstí vzrostl i počet skákajících ryb. Slovo skákající používám záměrně.

Nikde není vidět hmyz na hladině nebo těsně pod ní, krevety, rybičky, kryl, prostě žádná rybí dobrota. Nicméně kromě Toma zůstáváme bez záběru. Tři tečkovaná miminka mu vracejí klid a zvedají sebevědomí, hlavně to vazačské. O jeho palmery s oranžovými typy vlastní výroby je okamžitě enormní zájem. I přes osm našlapaných kilometrů nenacházíme lepší místo než naše startovací u vlnolamů, jestli se tak dají nazvat krátké dřevěné kůly natlučené šikmo proti moři v písku.

S nevraživými pohledy postupujeme podél šelfu až na jeho konec. I zde potkáváme další lidi s prutem, kteří taky podlehli touze vyrvat moři něco z jeho bohatství. Na večerní lov beru novou hvězdu svého spin teamu. Před prvním hodem probíhá krátká předváděčka. Souhlasné mručení všech zúčastněných mě utvrzuje o správnosti výběru. Delší vzdálenost mezi imitací a splávkem, extrémně dlouhé hody a minimální hmotnost prutu posiluje moje očekávání. Tříhodinové snažení ale rybu nepřináší. Stejně jsou na tom i ostatní lovci na pláži. Jen nás tu šest.

Fešák v předsvatebním šatu

Z trudomyslnosti mě dostává až Tomášův křik. I když má naviják u prsou, špička prutu se v krátkých intervalech uklání až k hladině. Spěchám s podběrákem ke šťastnému lovci a pomáhám mu vylovit 56 centimetrů tečkované síly.

Pstruh je v naprosto perfektní kondici, stříbrnou letní barvu nahradil tmavý předsvatební šat. Muška sedí těsně za hákem čelisti, nejde skoro vyndat. Kompletní osazenstvo pláže přichází šťastnému lovci gratulovat. Místní borci narychlo loví v paměti anglické fráze. Přátelská atmosféra jen podtrhuje neuvěřitelnost tohoto druhu rybaření. Všichni jsou rádi, že ze sta možných vybrali zrovna ten kilometr, kde lovící salmoni projížděli, ale chyběla jim ta trocha štěstí.

Naše snažení o úlovek dalšího srdnatého mořského bojovníka přerušuje až tma. Začínám mít strach o rybářskou morálku družstva. Po večeři se chatička mění na něco, co by se dalo nazvat polním lazaretem. Nejdříve je třeba přelepit Pavlovu dlaň. Slaná voda spolu s rukojetí mušáku mu vytvořily nehezké a bolestivé puchýře. Majitel spálené kůže se o ní ale ani nezmíní. Naštěstí nahazuje v opačném gardu než my, takže mu poskytujeme hned dvě rukavice. Následuje zkouška brodících bot. Martin je má příliš malé pro silné ponožky, které jsou zde nutností. V roli samaritána je lovec dne Tom a půjčuje mu svoje.

Ošetřeni a dobře naladěni ráno startujme do dalšího dne. Probíhá každodenní rituál. Já obdivuji rákosové střechy a střízlivý styl místní architektury. Pavel našel zalíbení v dýňových polích. Martin vše komentuje a Tomáš se v záchvatech smíchu snaží nenabourat.

Dnes mám na pořadu muškaření. Úspěšné vzory mušek jsou už jen dva. Gentlemansky je přenechám lovcům čekajícím na svou premiéru. Citelně se ochladilo. Tento jev, stejně jako u nás, doprovází silný vítr. První hodina je snesitelná, ale s postupujícím dnem se poryvy mění ve slabší vichřici. Tečkovaným protivníkům však tato změna prospívá. Skáčou všude kolem nás, ale ať děláme, co děláme, nemůžeme je přemluvit k záběru.

Bilanci půldenního lovu zachraňují až imitace krevet darované jedním holandským rybářem. Dvě ryby během dvaceti minut se staly obětí tohoto kolegiálního daru. Na poslední lov při soumraku (i přes varovný vnitřní hlas) s sebou beru dva pruty a spoustu lákadel. Místo svižného tempa v oživování imitací volím šílenou jízdu, při níž po hladině skáče i silně potápivé sbiro.

Další drahocenný čas ztrácím převazováním, přenášením a rozmotáváním obou prutů. Jedinou pozitivní věcí je možnost sledovat z bezprostřední blízkosti zápas kamaráda s dalším téměř šedesátníkem. Síla, vytrvalost a touha uniknout přenášená přes muškařskou šňůru je podívanou, která bere dech. Martin si do tmy přichytává dalšího „puntičkáče“. Já a Pavel končíme bez záběru. Kolegův nezdar mě mrzí. Já si za něj můžu sám.

Z rybářů jsou turisti

Ráno před návratem ke všedním starostem chceme ještě vyrazit k vodě, ale zdravotní stav nám to znemožní. Někteří mají na rukou nehezké boule. Dva rozbité hrnečky i bolestný pohled na brodicí boty jsou pádné důkazy, že tentokrát zvítězila hmota nad duchem, takže se z rybářů stávají turisté. V infocentru nakupujeme suvenýry. Hlavně však knihu, v níž je celý ostrov rozdělen a očíslován na vhodná i nevhodná místa k lovu mořských krasavců včetně nejrůznějších doporučení i varování.

Moc užitečná věcička. Naše další kroky vedou do rybářských potřeb. I zde je místnost rozdělena na dvě části. Jedna se zaobírá lovem na moři, druhá je věnovaná duhákům v místních řekách a jezerech. Globalizace je znát i zde. Bohužel nenacházíme nic, co by se u nás nedalo koupit.

Zpáteční cesta díky snědenému jídlu je o poznání příjemnější, alespoň tedy pro mě.

Napsat komentář