Malé ohlédnutí z pohledu někoho, kdo má už naštěstí otázku, kam půjde po základní škole, mnoho let vyřešenou, a děti má zatím malé na to, aby ji musel znovu řešit.
text a foto: Jan Stluka
Když jsem se blížil sobotním mlhavým ránem k českobudějovickému Výstavišti, byl jsem velmi překvapen zástupy návštěvníků. Všechny stánky, expozice nebo výstavní místa, chcete-li, byla připravena s maximální pečlivostí, kterou přítomní oceňovali jak svým počtem, tak nehraným zájmem.
Nikoho asi nepřekvapí, že moje kroky neomylně mířily ke dvěma vystavovatelům. Dál už mě v podstatě nezajímalo nic. I když například restaurátoři nebo třeba Armáda ČR se o získání pozornosti opravdu snažili.
U stánku Střední školy rybářské a vodohospodářské Jakuba Krčína Třeboň mi do detailu vysvětlili symboly rybářského práva, krajinu Třeboňska, a navíc přidali informace o tom, kdo a proč v České republice konzumuje karase stříbřitého.
Setkání s Ing. Luhanem po více než patnácti letech připomínalo spíše sraz spolužáků než cokoliv jiného. Někdo se potká u Kolína, jiný u stánku Střední rybářské školy a Vyšší odborné školy vodního hospodářství a ekologie Vodňany. Dokonce jsem úplně zapomněl najít Jihočeskou univerzitu. Devětadvacátý ročník Vzdělání a řemesla se dá hodnotit jedním slovem: perfektní.
Ok