Mnoho rybářů pokládá okouna za velmi snadno ulovitelnou rybu. Zdaleka tomu tak není. Chytit silného nebo dokonce středního okouna vyžaduje mnoho úsilí při výběru vlasce i nástrahy.
text: Zdeněk Jagielski
Rovněž je zapotřebí věnovat pozornost výběru místa, kde ho budeme lovit. Je zapotřebí znát, čím se pruhovaní krasavci živí, kde se v určitých časových obdobích nacházejí a jaký vliv na ně mají atmosférické změny.
Okoun je dravá ryba a až na malé výjimky se živí hlavně živočišnou potravou: zpočátku zooplanktonem, pak menšími ráčky, poté larvami hmyzu, červy a jako dospělý si nejvíce pochutná na rybách, dokonce i svého druhu, jak je dostatečně známo. V žaludcích velkých okounů se často nacházejí zbytky raků a v některých vodních nádržích dává pruhovaný dravec přednost pijavkám, žábám i pulcům, larvám vodních vážek.
Roční období
Rozhodující roli hraje roční období. Na jaře se živí hlavně malými rybkami, později až do konce vytírání potravu buď nepřijímá a když už, tak sporadicky. To dává přednost červům a larvám.
V létě je jeho jídelníček přepestrý, přesto však dává přednost rybám. Na podzim a na počátku zimy se živí také hlavně rybami. Dojde-li na vrcholu zimy k zamrznutí vodních nádrží, pak okoun přechází na larvy hmyzu, ráčkovité živočichy a jen velmi zřídka se živí drobnými rybkami.
Jeho oblíbenou potravou jsou malí „řízkové“, drobní karásci, oukleje, drobní okounci a jiný rybí potěr. Když nás zajímá v té které vodě jeho skladba potravy, nejlépe to zjistíme, když úlovek vyvrhneme a lupou si prohlédneme obsah jeho žaludku. Hůře a obtížněji se tato metoda používá při lovu na podobné návnady.
Okoun potravu přijímá v průběhu denního světla. Doba aktivního záběru není na různých vodních nádrží stejná a často se v průběhu roku mění. Na některé vodě okoun může zabrat časně ráno, jinde zase sbírá kořist po celé dopoledne. Odpoledne frekvence jeho záběrů silně klesá, aby na intenzitě nabrala po třetí hodině. Jinde však mohou okouní záběry po celý den. Z toho vyplývá, že rybáři, kteří chtějí být v lovu pruhovaných loupežníků úspěšní, musejí dobře znát zvyky ryby v té které vodě.
Chování okouna
Okoun žije a loví v hejnech. Hejna mohou čítat jen několik ryb, ale i útvary o sto i více jedincích. I velikost okouního hejna závisí na ročním období, pestrosti a množství potravy a na celkovém množství okounů v dané lokalitě. V hejnu se obvykle vyskytují jedinci o přibližně stejné délce. Nejsilnější a největší okouni (hlubinní) velmi často žijí zcela samostatně a netvoří ani malé skupinky.
Drobné exempláře dravečků můžeme nalézt téměř všude, většinou však dávají přednost příbřežním vodám s hojností rostlinstva. Někdy stojí přímo ve vodní zeleni. Často se ve skupinkách od ní vzdálí, nikoliv však daleko. Zvláště vhodná místa k lovu jsou výběžky pevniny do vodní nádrže s hustým rákosovým porostem.
Oblíbenými místy silných okounů v uzavřených vodních nádržích jsou kamenité a písečné vyvýšeniny daleko od břehu. Tam, kde podobné vyvýšeniny neexistují, se lze s touto rybou setkat na rozhraní mezi mělkou a hlubokou vodou.
Nezřídka se okouni shromažďují u ústí toků, které se vlévají do nádrží. V ÚN s proměnlivou výškou hladiny vody okoun své stanoviště mění velmi často, především proto, že následuje hejna menších rybek.
V řekách žije okoun hlavně v dírách a tůních, kde se zdržuje v jejich nejmělčích místech. Rád se pohybuje v blízkosti ponořených kmenů stromů a roští, nebo u pilířů a základů přístavů či mostů.
V řekách bohatých na rybí drobotinu se okoun zdržuje poblíž rychlých proudů s písečným a štěrkovitým dnem, prostě tam, kde najde něco k snědku, tedy i poblíž vodního rostlinstva, kde číhá na rybí dorostence.
V létě za tichého počasí dává o sobě vědět časně zrána. To se vydává na lov malých rybek, jeho přítomnost poznáte podle typických kol na vodní hladině. Rybky, které pronásleduje, se často vymrští v panické hrůze nad hladinu nebo slyšíme stříkání vody způsobené prchajícím hejnem před útokem dravce.
Na podzim se chování okouna mění. Voda v mělkých a povrchových vrstvách se ochlazuje a většina ryb putuje hlouběji, kde voda má stále ještě optimální teplotu. Pak se na podobných místech vyskytuje obrovské množství ryb. Další chování okounů je poté ovlivněno počasím.
Jakmile se postupně a pomalu ochlazuje, hejna okounů se od svých stanovišť příliš nevzdalují. Je-li však počasí proměnlivé, okouni se opět začínají rozdělovat na menší hejna a navštěvují mělké, podzimním sluncem vyhřáté vody.
Na počátku zámrzu na uzavřených vodních nádrží se teplota vody vyrovnává, okouni si na ni zvykají a aktivně se prohánějí nádrží a shánějí potravu. V tuto dobu je lze nejsnadněji zastihnout v hloubce asi dvou metrů, především v poměrně malých vodních nádržích (se štěrkovým dnem).
Ve velkých a hlubokých vodách, kde se teplota vody snižuje pomaleji a déle trvá i dosažení vhodného stupně kyslíkového režimu, jsou okouni aktivní téměř celý měsíc. Při dalším snižování teploty vody a snižování obsahu kyslíku hejna okounů míří hlouběji, kde se pak i pohybují.
V zimě
V zimě je okoun neaktivní. Zdržuje se blízko dna, pohybuje se pomalinku a potravy spotřebuje tuze málo. K opuštění místa, které si pro zimní pobyt zvolil, ho přiměje jen výrazné snížení obsahu kyslíku v důsledku hnilobných procesů. Ke konci zimy však jeho chování doznává změn. Okouni vyplouvají do vrchních vrstev vody, rychleji se pohybují a začínají nenasytně shánět potravu.
S nastupujícím jarem jejich aktivita značně narůstá. Spěchají, aby si vytvořili dostatečné zásoby sil před nastávajícím obdobím tření, v jehož průběhu je jejich chování různorodé, jak bylo řečeno v úvodu tohoto příspěvku.
Diskuze k článku (0)