Text: David Štrunc, foto: repro iprima.cz, repro fossilguy.com, pixabay, Linda Frey a Christian Klug, mapa: Google.com
Žraločí zuby patří mezi nejčastěji nalezené fosílie na světě, kostry jejich majitelů se však většinou nezachovaly. Výsledkem je, že vědci netuší, jak vypadalo mnoho žraloků žijících v období devonu (zhruba 416 až 354 mil. let př. Kr.), přestože byli kdysi velmi hojní.
Proto byli paleontologové pracující ve východní části pohoří Atlas v Maroku ohromeni tím, že našli několik lebek a téměř kompletní kostru dvou druhů žraloků Phoebodus, primitivního rodu, který byl dosud znám pouze ze tří zubů.
Vědci odhalují, že Phoebodus měl úhořovité tělo a dlouhý čenich, takže vypadal velmi podobně, jako dnes žijící žralok límcový.
I když jsou tito dva žraloci jen vzdáleně příbuzní, jedno mají společné – tvar zubů naznačuje, že oba lovili/loví stejnou metodou.
„Mnoho dnešních žraloků má ostré pilovité zuby, které jim umožňují kořist porcovat a polykat po částech,“ říká pro National geographic spoluautor studie Christian Klug z Curyšské univerzity. Naproti tomu kuželovité, dovnitř směřující zuby Phoeboduse a žraloka límcového jsou dobré pouze pro zachycení kořisti a její následné spolknutí.
Zkameněliny byly nalezen v bývalé mělké mořské pánvi a jejich stáří je odhadováno na 360 až 370 milionů let. Díky minimálnímu proudění v mělké vodě ostatky uhynulých zvířat rychle zapadaly sedimentem a mohly se tak dochovat až do dnešní doby.
„Množství dat, které vyplynou ze studií, jako je toto, je ohromující,“ říká John Maisey, paleontolog amerického přírodovědného muzea, který nebyl součástí studijního týmu. „Zažíváme renesanci anatomie.“
Chybějící článek
V evoluci většinou úspěšné techniky přežití vítězí a druh přežívá. Kaprovité ryby mají požeráky, protože se ukázalo, že jsou dobré k drcení potravy. Dravé ryby mají zuby zahnuté dozadu, protože jim díky tomu uteče méně kořisti. Pokud byla technika stravování méně účinná, daný druh většinou vyhynul.
Phoebodus zanikl na počátku karbonu (zhruba 354 až 298 mil. př. Kr.), miliony let před opětovným objevením některých jeho rysů u dnešních žraloků. Mohly by se tedy některé druhy patřící do tohoto starodávného rodu stále skrývat v mořských hlubinách?
„Opravdu si to nemyslím, “ říká David Ebert, moderní odborník na žraloky z Výzkumného centra pro žraloky v Pacifiku, který studuje žraloky po celé desetiletí. „ „Strávil jsem kariéru hledáním nových druhů, ale nikdy jsem nepotkal nic podobného,“ dodal.
Diskuze k článku (0)