V ČR se objevil nový invazní druh ryby. Je horší než karas stříbřitý

Hlavačkovec Glenův je bohužel dalším invazním druhem, který se objevil i na našem území. Ačkoliv k vědeckému popisu jeho výskytu došlo teprve nyní, místní rybářští hospodáři jej nejspíš pozorovali už několik let.

text: Ondřej Dočkal (zoolog) a Marek Šmejkal (hydrobiolog, Biologické centrum AV ČR)

To opravdu není dobrá zpráva pro vzácné a ohrožené živočichy z drobných stojatých vod a mokřadních ekosystémů. Hlavačkovec Glenův (Perccottus glenii) je totiž nebezpečný invazní druh, který je schopen konkurenčním i predačním tlakem z lokalit vytlačit mnohé druhy obojživelníků, ryb i bezobratlých (např. vážky nebo vodní brouky).

Hrozí reálné riziko, že se rozšířil do dalších vod. Jelikož se jedná o zásadní hrozbu pro mokřadní ekosystémy, prosíme veřejnost o zapojení do mapování jeho výskytu.

Místo nálezu

Zajímavostí na objevení výskytu hlavačkovce u nás je to, že k tomu nedošlo cíleným monitoringem, ale čirou náhodou. Jeden z autorů si náhodou na sociálních sítích všiml fotky ryby netradičního vzhledu s otázkou, zda se nejedná o hlavačkovce Glenova. Jeho zavlečení do vod ČR se však předpokládalo, jelikož se vyskytuje ve třech ze čtyř sousedních zemí.

Hlavačkovec byl nalezen na Plzeňsku v jednom drobném potoce, kam se dostal po výlovu rybníka (Šmejkal a kol. 2023) Bližším kontaktem s místními bylo zjištěno, že o výskytu hlavačkovců zde vědí už více let, což naznačuje nemalé riziko jejich možné rozšíření do okolí, a to jak přirozeně (s větší vodou po toku dolů), tak i v důsledku lidských aktivit – převozem s násadou (jako tzv. „černí pasažéři“), nebo při využití nástražních rybek na lov dravců.

O nálezu byly neprodleně informovány kompetentní instituce, které již zahájily nezbytné kroky. V první fázi je nutné zejména podchytit celkový rozsah rozšíření druhu, proto prosíme všechny, kteří by mohli mít informace o výskytu tohoto druhu u nás (a to kdekoli, nejen na Plzeňsku), aby se ozvali, ideálně spolu s fotkou ryby, na email: ondrej.dockal(zavináč)nature.cz. Předem velice děkujeme za pomoc!

Život hlavačkovce

Svými životními nároky je Hlavačkovec Glenův velmi podobný mnohým původním druhům ryb, čímž pro ně představuje vážnou konkurenci. Větší hlavačkovci navíc přecházejí na dravý způsob života, a původní druhy tak i přímo loví.

Jedním z druhů vysoce ohrožených hlavačkovcem je např. blatňák tmavý (Umbra krameri), který ubývá v celém původním areálu Evropy a je na pokraji vymření. Z invadovaných lokalit uvádí odborná literatura mizení i dalších druhů jako je karas obecný (Carassius carassius), slunka obecná (Leucaspius delineatus) či hořavka duhová (Rhodeus amarus).

Odborná literatura dokonce z jedné lokality v Lotyšsku uvádí i kompletní nahrazení karase stříbřitého (Carassius gibelio) hlavačkovcem, přičemž karas stříbřitý je jinak velmi odolný druh invazní ryby, který vytlačuje naše původní druhy.

Hlavačkovec se totiž potravně zaměřuje i na jikry a drobné rybky, a tím může znemožnit rozmnožování mnoha jiných druhů ryb, které bez generační obměny postupně vymizí. Podobným mechanismem (predací na pulcích) z tůní mizí i čolci, skokani či kuňky a zůstává pouze odolná ropucha obecná (Bufo bufo).

Z výše uvedeného přehledu je zřejmé, že hlavačkovec představuje vážné nebezpečí pro druhy, které to u nás již dnes nemají jednoduché a nalézají se v seznamu ohrožených živočichů. Zásadní nebezpečí hlavačkovce spočívá v jeho odolnosti vůči nízkému obsahu kyslíku rozpuštěného ve vodě.

Je totiž schopný obývat i takové vody, kde se původní rybí dravci (např. okoun nebo štika) neudrží – což jsou často lokality, které právě pro rozmnožování využívají obojživelníci. Jde například o tůně, které na podzim zasype listí a jeho rozklad přes zimu sníží obsah kyslíku pod kritickou úroveň (přičemž na jaře a v létě je voda „v pořádku“ a vývoj larev obojživelníků může probíhat).

Šíření hlavačkovce

Hlavačkovec Glenův je rybou s původním výskytem na východě Ruska, Číny a severu Korejského poloostrova. Na začátku 20. století se však s chovem akvarijních ryb dostal do Moskvy a Petrohradu, kde se po vypuštění chovateli začal šířit do volné přírody.

Následuje invaze do dalších států Evropy, počínaje Běloruskem, Ukrajinou, Litvou, Polskem, Maďarskem a Slovenskem. Postupně se objevuje i jinde, například na několika místech Balkánského poloostrova. Posledními záznamy byly lokalizované výskyty v Německu a Finsku.

Historie invaze hlavačkovce je dobře zdokumentována například v článcích od ruského autora Reshetnikova. Hlavním motorem jeho invaze není unikátní schopnost rozšiřovat svůj areál, ale lidské aktivity – chovy, vysazování ryb a daleké transporty s tím spojené, či používání drobných druhů ryb jako nástražních (je to robustně stavěná a odolná rybka).

Jak ho poznáme?

Jelikož jde o rybu zatím poměrně málo známou, a navíc celkem variabilní co se tvaru těla týče, přikládáme základní poznávací znaky druhu:

Velikost: maximální publikovaná délka je 25 cm, většinou ale zůstává podstatně menší, cca do 10–15 cm (první nalezený kus měřil 79 mm).

Zbarvení: v základu nevýrazné, hnědavě flekaté, z hlediska sytosti poměrně variabilní (může být hodně světlý i hodně tmavý), někdy s drobnějšími lesklými skvrnkami.

Hlava: velmi výrazná, představuje cca 1/3 délky těla, s velmi velkou tlamkou.

Ploutve: základní poznávací znak – má dvě oddělené hřbetní ploutve (přičemž zadní je jen cca 2–2.5x delší než ta přední) a má dvě břišní ploutve – jako většina našich ryb (ploutve nesrůstají do terče).