V horkém sobotním dopoledni míříme s Tomášem k naší největší přehradě. Pořád musím myslet na rozhovor s Pavlem Moravcem, hospodářem Jihočeského územního svazu, i na text o velkém úhynu úhořů na Lipně, který napsal a který jsme sdíleli na našich webových stránkách. Třeba to nebude tak zlé, uklidňuji se v duchu.
text: Jan Stluka
Cesta probíhá naprosto standardně, provoz v našem směru se dá označit za minimální, vše má své místo: pruty, bagáž i loď na traileru, aby také ne. Za dvacet let společných výletů si vytvoříte rutinu, při které ani nemusíte mluvit. Přesto se pocit pohody ne a ne dostavit, nervozita ještě zesiluje, když se mezi kopci objevuje hladina Lipna.
Místo příprav k lovu obíhám sypanou hráz, čerstvě uhynulé kusy vidím hned. Hluboké brázdy mezi žulovými kvádry vytváří přirozené skrýše pro to, co vlny vyplaví. Nacházím tu hned několik úhořů v různém stupni rozkladu. Díky všudypřítomným hotelům a chatám důkazy nezkonzumovala zvěř. Morbidní představení zakončuje odhadem téměř metrový had, který se bezmocně vznáší těsně pod hladinou. Teprve když dobrodím do jeho těsné blízkosti vyčerpaně odplouvá.
Na hladině jezera potkáváme další a další uhynulé ryby. Většinou ve velikostech, o kterých jako rybáři sníte. Vidíme i pár jedinců, kteří na tom zatím nejsou tak špatně, ale přirozenou plachost už rozhodně ztratili. Po dvou dnech se vracíme na kotviště. Vítá nás naprosto čisté místo s výjimkou kamenných skrýší.
Vzhledem k tomu, co jsem viděl, si i bez příslušného vzdělání dovolím tvrdit, že hynuli, hynou a ještě hynout budou. Snad jediné pozitivum na celé situaci je fakt, že Český rybářský svaz i ostatní instituce dělají, co mohou.
Na každý pád jsem ihned oslovil jak Pavla Moravce, tak ichtyologa ČRS Pavla Vránu s otázkami, které napadnou asi každého. Brzy budeme znát odpovědi a zveřejníme je na našich stránkách.
Smutný pohled na těch pár fotek. Opravdu katastrofa.