Úhoří budíček

Každému z nás se u vody určitě přihodily rozmanité zážitky. Mnohem méně je však situací, které sice s rybařením souvisejí, ale stanou se doma. A ještě méně je zážitků, kdy je ve všem rybář zcela nevinně.

text: Otto Unucka

Jako ostatní jsem během dlouhých let přecházel od jedné rybolovné techniky ke druhé a toužil po konkrétních druzích ryb. Nejprve se mi zamlouvala plavaná se spoustou záběrů, poté položená, při které jsem lovil bytelnější ryby, hlavně kapry. Pak mě okouzlil lov dravců a toužil především po štice.

S přibývajícími léty jsem trochu ubral a při chytání šetřil síly. Nejraději lovím kapra, štiku, candáta a úhoře. Pro některé kolegy je pravou dobou pro lov úhoře květen a doba, kdy kvetou akáty. Osobně hady začínám lovit až s dobou dravců, kdy spojuji lov úhoře s lovem candáta a převážně lovím na položenou – na malé mrtvé rybky.

Na poslední chvíli!

Příhoda, která měla svůj začátek u vody, začala klasicky. Usadil jsem se na místě, kde jsem v minulosti už pár pěkných candátů chytil. Bylo šest večer, když jsem nahodil oba pruty na položenou. Jednu nástrahou byl hrouzek, druhou plotička z mrazáku. Při výlovech rybníků si vytvořím slušnou zásobičku rybek, z těch, které výlov a pobyt v kádích nepřežily. Rybičky doma zamrazím.

Hodiny u vody běží, ale nic nemám. Nastražené rybky měním za nové a nahazuji blíže ke břehu. Stmívá se, a tak si zapaluji svíčku v malé letité lucerničce. U vody nejsem sám. Na protějším břehu si rozsvítila další světýlka. Za tmy chytám rád. U vody je klid. Jenže dnes jsou v klidu i ryby. Světýlka pomalu zhasínají, rybáři odcházejí. Do půlnoci chybí už jen slabá hodinka.

Asi to zabalím taky, uvažuji. Jsem stále bez záběru. Do půlnoci chybí už pouhá čtvrthodinka, a tak balím první prut. Ukládám ho do pouzdra, ale podběrák nechávám připravený. Záběr už nečekám, ale je to zvyk. Stalo se mi, že jsem jednou podběrák zabalil dříve než pruty a přišel tak o nádhernou rybu.

Natahuji se po druhém prutu, když jsem zaregistroval, že se jeho špička pohnula. Nejdřív jsem si myslel, že jsem o prut nějak zavadil, ale najednou vlasec z otevřené cívky rychle mizí. Záběr! A na poslední chvíli!

Půjde se mnou domů

Podle odporu to vypadá na docela slušnou rybu. Upravuji brzdu navijáku a bojuji. Ryba také. Dochází mi, že to candát nebude, spíš úhoř. Za chvilku vidím u hladiny smyčky velkého, bílého těla. Je to úhoř! Ještě více přitahuji brzdu navijáku a připravuji si podběrák. Vím, že poblíž břehu jsou kořeny, takže musím rybu podebrat na volné vodě.

Podařilo se! Úhoř odhadem měří kolem 90 cm. Beru plátěný sáček, který si na úhoře vozím. Hada pracně pouštím do sáčku, odepínám karabinku a sáček zavazuji. Jeho spodní třetinu namáčím do vody s tím, že se úhoř zklidní. Když jsem kdysi za večer ulovil i tři, čtyři pěkné úhoře, vozil jsem s sebou drátěný vezírek. Nyní to je zbytečné.

Můj dřívější denní úlovek se nyní stal mým celoročním. Balím druhý prut, podběrák a zbytek věcí. Je půlnoc. Doma jsem za chvíli. Do vany úhořovi napouštím asi 10 až 15 cm vody. Uklízím náčiní, myji se a jdu potichu spát. Moje žena spí. Usínám s vědomím, že zítra vstávat (na rozdíl od ženy) nemusím. Jenže klid noci byl jen zdánlivý. A hlavně dočasný.

Slizký, odporný had

Pak mě probudil výkřik. Ten sílí a pochází z kuchyně. Z křiku se stává jekot! Manželka stojí v kuchyni a něco mi říká. Nerozumím jí. Podle její gestikulace je mi ale jasné, že mě nepochválí. Posléze mi svitlo. Milému úhořovi se ve vaně přestalo líbit, a tak se vydal na výlet. 

Dostat se z vany pro něho asi nebyl velký problém. Ostatně, zažil jsem, jak ulovený úhoř, kterého jsme měli na dně loďky s minimem vody, se najednou vztyčil a bleskurychle přepadl přes bok zpět do vody. Problém pro mého úhoře musela být podlaha koupelny, na které ležel koberec s vysokým vlasem.

Množství slizu na něm jasně svědčilo o tom, že pohyb po koberci musel být pro hada hodně vysilující. Když vylezl z koupelny, tak se natáhl podél prahu dveří, který ho zřejmě příjemně chladil. No a manželka, když šla potmě na toaletu, na úhoře šlápla – bosou nohou! Bylo to slizké, vlhké, studené…

V danou chvíli bylo zbytečné něco vysvětlovat, takže jsem šel aspoň uklidnit souseda, který se taky vzbudil a myslel si, že u nás řádí vrah. Po čase si už z toho děláme legraci, ale řekněte sami… Byla to moje vina? Vždyť si přece žena mohla rozsvítit!