Udělejte něco jinak

Přijet k vodě, nahodit, zakrmit a chytit. A další den znovu. Přijet k vodě, nahodit, zakrmit a chytit. A tak pořád dokola. Svým způsobem jde o každodenní rutinu. Je mi naprosto jasné, že se chce každý rybář dočkat úlovku, ale pokud budeme všichni dělat u vody to samé, je opravdu malá pravděpodobnost, že tomu tak bude. Při lovu a před ním je potřeba se trochu zamyslet.

text: Matěj Šole

U vody si rád krátím čas pozorováním okolí a občas dojde i na nějakou konverzaci s kolegy rybáři. Ať už aktivními nebo pasivními. Hovoříme o všem možném i nemožném. O tom, jak ryby berou nebo neberou, co se kde komu povedlo ulovit pěkného, co je zrovna v rybařině „in“ a kdo na co chytá.

A právě poslední otázka mě v poslední době opravdu hodně zajímá. Tedy abych byl konkrétní – v konverzaci mi nejde mi o značku nástrahy, ale o příchuť. Vyrazit k vodě s oblíbenou příchutí nástrahy je velmi jednoduché, ale zamysleli jste se někdy nad tím, kolik rybářů si právě tohle řeklo? Pokud se bavím s rybáři na břehu našich vod, většina z nich mi s jistotou odpoví, že jejich oblíbená příchuť je masová.

„Masová,“ říkám si po několikáté odpovědi. „Hm, tak tudy cesta nevede. Mám důvod udělat něco jinak.“ Nedovedu si představit, respektive si nechci představit, jak musí být pro rybu občas těžké najít výjimečnou nástrahu. Že je to blbost? Nemyslím si! Důvod? Prostý!

Kamaráda kamarád svého času brigádničil v jednom obchodním řetězci s hamburgery. Ze začátku si to pochvaloval. Hamburgery měl rád a zvýhodněná cena zaměstnance byla více než lákavá. Jenomže jak šel čas, zjistil, že něco není v pořádku a na hamburger už nemá chuť. Proč asi? Jedl je tak často, že se jich jednoho dne prostě přejedl a nemohl je ani vidět. V tu chvíli by dal cokoliv za to, aby mohl pozřít něco jiného. A ryby to mají podle mého názoru úplně stejné.

Sladká bomba

Nějaký pátek sbírám u vody informace, které si dávám pomalu v hlavě dohromady. Mám hotový plán a chci ho na vlastní kůži co nejdříve vyzkoušet. Pro tento experiment vyrážím na vodu s velikým rybářským tlakem, protože si plně věřím v tom, co chci udělat – koneckonců kde jinde experimentovat, než právě na takovéto vodě? Mířím na výpravu a chystám se udělat něco jinak. Vsázím vše na jednu kartu a jdu do toho naplno. Možná jde o pokus s jistým úspěchem, možná o naprosté šílenství. A možná to bude převratný zlom.

Jako krmné boilie volím řadu Economic feed příchutě Strawberry, které pro zatraktivnění zalívám boosterem stejné příchutě. Pro samotný lov používám buď úplně stejné boilie nebo 14mm pop-up Candy sweet, zalité jahodovou esencí.

Experimentu jsem hodně věřil. Tahle sladká bomba rozjela neuvěřitelnou sérii záběrů. Záměrně jsem v průběhu testování sledoval aktivitu a četnost záběrů rybářů chytajících kolem mě a s jistotou mohu potvrdit, že jsem zažil takzvanou jahodovou sklizeň. Netvrdím, že jsem byl jediný, kdo chytal, ale troufám si napsat, že záběrů jsem měl mnohonásobně více.

Ovocná příchuť byla totiž příjemnou změnou nejenom pro mě (jahodová příchuť mi na prstech opravdu nevadila), ale hlavně pro kapry, kteří na ni reagovali velmi pozitivně. Jen pro porovnání jsem do krmného místa nahodil i druhý prut, ale s jinou příchutí nástrahy, a na záběr jsem si opravdu dlouho počkal. Jahoda si mezitím připsala několik úspěšných zářezů a velmi si tak získala moji pozornost.

Záběr i během kobrování

Když bylo jasné, že ryby dobře reagují na sladkou příchuť, nebylo na co čekat. Byl to jasný signál pro změnu i na druhém prutu. Jen s malým rozdílem. Tentokrát se nevznášelo nad háčkem růžové plovoucí boilie příchutě Candy sweet, ale starý dobrý a roky osvědčený Pinneapple dream – taktéž ve velikosti 14 mm. Šlo o prezentaci pouze pár centimetrů nade dnem, takže nebyl důvod používat větší průměr.

Další změnou byla u tohoto prutu nejenom změna barvy a příchutě, ale i krmení. Rychle rozpustné kukuřičné pelety velikosti 12 mm udělaly své a díky tomu přišel záběr během krátké chvíle. Úspěšná taktika mě bavila a bylo vidět, že kaprům opravdu chutná. Na krmné místo pravidelně najížděli a pochutnávali si.

Bylo dechberoucí sledovat, jak rychle sladká příchuť zafungovala. Nejednou se stalo, že záběr přišel krátce po náhozu. Přišel dokonce i v případě, kdy jsem kobroval další porci navoněného boilie. Jakmile jsem chtěl ryby poplést a hodil jim na prostřený stůl něco jiného, záběr buď vůbec nepřišel, nebo jsem si na něj musel počkat až do chvíle, kdy bylo krmné místo vyzobáno do posledního sousta. V tu chvíli už na něm nezbývalo nic jiného než mnou prezentovaná masová příchuť.

Hledání znamení

Teď už bylo jasné, že ryby reagují na ovoce více než dobře, a tak jsem začal trochu experimentovat. Díky naprostému bezvětří a čisté vodě jsem neváhal ani chvíli a s montáží z dílny firmy Carp´R´Us (kombinace háček Centurion 2000 vel. 6 navázaný na stažené šňůrce Strip-X, doplněný bročkem Como Shotz 0,9 g) jsem vyrazil k vodě.

Věřil jsem, že právě tato montáž dobře odprezentuje celou sestavu s plovoucím boilie, jelikož mi v poslední době funguje velmi dobře. Na loďce jsem vyplul hledat to správné místo. A brzy jsem ho našel, alespoň jsem si to myslel. Hloubka zde byla cca 0,5 m, dno tvrdé a voda krásně čistá. K montáži vždy padly dvě hrsti 18mm pelet Devill Krill.

Vrátil jsem se zpátky a kombinace fungovala spolehlivě. Tedy dokud svítilo slunce. Jakmile přišel mrak, záběry ustaly. Proto jsem se zamyslel. A přemýšlel jsem tak dlouho, až jsem to nakonec vymyslel – vyrazil jsem prostě na vodu a hledal jakýkoliv signál. Možná jiné místo, možná ryby a možná prostě jen nějaké znamení. A to jsem také dostal.

Našel jsem prostor, kterému bych se za normálních podmínek vyhýbal, ale ryby sem během zamračeného počasí najížděly a bylo fascinující, jak se zde nestydatě „pásly“ a vůbec se nenechaly rušit. Plovoucí zázrak s ovocnou příchutí prezentovaný na koberci z pelet fungoval po celou dobu testování a nebyl důvod vymýšlet něco jiného.
Sečteno a podtrženo: bylo potřeba udělat něco jinak. A to se povedlo.

Jenomže tak jednoduché to není. Mohu teď začít polemizovat nad tím, jestli to celé bylo pouze velikým dílem náhody, štěstí, správně zvolené taktiky nebo volbou nástrahy, která byla ve správný čas na správném místě.

Pravdu už se teď stejně nedozvím. S jistotou ale vím, že kdybych nebyl dávno před výpravnou zahnaný do kouta a nebyl donucený přemýšlet, určitě bych neulovil pěknou řádku kaprů, nepoznal nové zážitky a nepřiučil se něčemu novému. Nebojte se experimentovat, neberte si k srdci rady okolních rybářů a buďte sami sebou.