Jednou z rybářských dovedností by mělo být i hlubší porozumění rozborům vody. Tedy mít schopnost základní rozbor vody provést a umět ho také interpretovat. Na rybnících jde především o kyslík, teplotu, pH, alkalitu, amoniak a průhlednost. Na tato stanovení poslouží oximetr a rybářská COMBI souprava.
text: Jiří Hronek
Zároveň by měli rybáři chápat význam i dalších laboratorních rozborů, které pro ně vykonávají akreditované laboratoře v rámci hodnocení pravidelných odběrů vzorků vody z rybníků. Výsledky provedených rozborů by neměly být pouze založeny do dokumentace, která se následně odesílá na vodoprávní úřad, ale hospodáři (a krajští úředníci) by se nad výsledky měli zamyslet a případně upravit hospodaření na rybnících.
V rámci laboratorních stanovení se obvykle řeší biochemická spotřeba kyslíku (BSK5), chemická spotřeba kyslíku (CHSKMn), celkový fosfor (Pcelk.), dříve také amoniakální dusík (NH4-N) a případně dusičnanový dusík (NO3-N). Všechny tyto parametry můžeme stanovovat i v rámci cvičení z hydrobiologie či chemie ve školních laboratořích.
BSK5 stanovujeme přístrojem OxiTop od WTW. Výsledky nám poskytnou informaci o množství rozpuštěných biologicky rozložitelných organických látek. Norma pro povrchové vody 6 mg/l bývá ve většině případů překročena, někdy i několikanásobně. Na vině může být jak rybářské hospodaření (nadbytečné hnojení, přikrmování či vysoké obsádky) tak i vnos organiky z povodí a kanalizací.
CHSK řeší také organické látky. Na stanovení CHSK můžou být použita dvě činidla (porovnávat můžeme pak výsledky stanovené vždy stejným činidlem) – dichroman draselný (CHSKCr) nebo manganistan draselný (CHSKMn). První jmenované činidlo není pro rybníky vhodné, protože oxiduje i látky (huminy), které přirozeně do koloběhu živin prakticky nevstupují. Vytváří se tak falešný pocit vysoké organické zátěže. CHSKMn provádíme v laboratoři titračně (norma je 20 mg/l); CHSKCr pomocí dvou přístrojů: termoreaktoru a spektrofotometru.
Celkový fosfor (Pcelk) nám dává důležitou informaci o množství této limitující živiny, jejíž vyšší hodnoty podporují např. růst sinic, které po následném rozkladu mohou vyvolat problémy s kyslíkem v rybníku. Průměrná hodnota se pohybuje kolem 0,25 mg/l. Přesto se ale najdou rybníky, kde se hodnota celkového fosforu dostává nad hranicí 1 mg/l. To bývá obvyklé pro nádrže, do kterých ústí splaškové vody (těchto rybníků je u nás pořád poměrně hodně).
Limit pro rybníky je 0,2 mg/l, nicméně koupací vody by měly mít Pcelk pouze do 0,05 mg/l – to je hodnota, při které se sinicové vodní květy už zpravidla netvoří. Na rybnících s vyššími hodnotami Pcelk bychom vůbec neměli uvažovat o dalším vnosu živin formou hnojení a měli bychom i velmi zvážit povolení k chovu polodivokých kachen pro myslivecké spolky.
Jedna divoká kachna vyprodukuje za den zhruba stejně fosforu, jako 0,7 člověka. A to je při počtech až stovek vysazovaných kachen na hektar další významná živinová zátěž, která se nakonec může projevit ve formě intenzivních rozkladných procesů a úhynu ryb na nedostatek kyslíku. Pcelk. stanovujeme podobně jako další parametry ve škole pomocí termoreaktoru a spektrofotometru od WTW.
Amoniakální dusík (NH4-N) je parametr odkazující na další živinu ve vodě (norma do 0,5 mg/l), která může být ve vyšších hodnotách pro ryby toxická. V kombinaci s vysokým pH a teplotou v rámci těchto amonných iontů roste podíl jedovaté formy (NH3). Na úrovni desetin mg/l této sloučeniny už hrozí chronické poškození žaber ryb, při hodnotách v jednotkách miligramů na litr už ryby akutně hynou.
Tyto i další rozbory vody by v kombinaci se strukturou zooplanktonu a fytoplanktonu měly napomáhat k většímu porozumění unikátnosti jednotlivých rybníků ve vztahu k povodí a k předcházení případným problémům.
Diskuze k článku (0)