Kapr obecný (Cyprinus carpio) se řadí mezi naše původní ryby, protože je na našem území přes 1000 let. Je tradiční rybou zejména o Vánocích a také naší nejznámější rybou.
text: David Meisner
V našem rybářství je kapr nejchovanější rybou, tvoří asi 90 % z celkové produkce ryb. Nejčastěji obývá teplejší rybníky s hloubkou do 1,5 m, které byly i k tomuto účelu vybudovány. Náš kapr je speciálně vyšlechtěný. Je kratší a vyšší než původní sazan, který měl o poznání protáhlejší tělo vhodné pro život v proudu. Kapr byl vyšlechtěný vzhledem k vyšší výtěžnosti a kvůli většímu obsahu svaloviny. I proto, že nepotřebuje odolávat proudu.
Kapr obecný se tře v květnu a červnu, kdy má voda teplotu kolem 16–18 oC. Bouřlivou rybí aktivitu poznáme většinou v ranních hodinách v zarostlých příbřežních partiích rybníků (tzv. litorál), protože kapr je tzv. fytofilní druh ryby, což znamená, že se vytírá na rostliny. Kapr má zelené jikry o velikosti cca 1,5 mm, které jsou lepivé a bobtnavé.
Umělý výtěr
Začíná tím, že se odloví generační ryby. Necelý týden před výtěrem se ryby umístí na sádky nebo bazény, kde se jim postupně zvyšuje teplota vody až na cca 21 oC. Rybám se kontroluje obsah kyslíku ve vodě, protože kdyby byly přidušené, tak by se nemusel výtěr povést. Ryby se hypofyzují kapří hypofýzou 12 hodin před naplánovaným výtěrem s dávkováním: jikernačky 3–4 mg/kg a mlíčáci 1–2 mg/kg živé hmotnosti.
U jikernaček je možné provést hypofyzaci ve dvou dávkách. První je tzv. přípravná dávka – 10 % z celkové dávky na rybu. Dává se 24 hodin před výtěrem. Druhou dávkou je zbytek a dává se 12 hodin před výtěrem. Suchá hypofýza se rozmělní a rozmíchá ve fyziologickém roztoku (roztok 0,65 % NaCl a destilované vody).
Suspenze se aplikuje injekčně do hřbetní svaloviny pod hřbetní ploutev (nejběžnější), do jamky prsní ploutve, nebo do tělní dutiny (riziko poškození vnitřních orgánů). Hypofyzace se provádí pro lepší naplánování výtěru, dozrání pohlavních produktů, kvalitní ovulaci a celkově lepší připravenost ryby.
Den výtěru
Nejprve se vyzkouší, zda jsou ryby připraveny k výtěru. Ryba se vezme do ruky a jemným tlakem na břišní dutinu se zjistí, zda se uvolňují pohlavní produkty. Pokud je připravená, míří do kádě s vodou a anestetikem (pouze jikernačky), aby se uklidnila. Používáme hřebíčkový olej nebo používanější 2-fenoxyethanol (oproti hřebíčkovému oleji je bez zápachu).
Když jsou ryby v klidu, přejdeme k samotnému umělému výtěru. Jikernačku si položíme do klína a jemným tlakem na břišní dutinu začneme „vymačkávat jikry“ do misky, kterou drží kolega. Vytřené ryby vracíme zpět do vody, aby se vzpamatovaly. Misky s jikrami zakryjeme, aby se k nim nedostala voda. A přejdeme k mlíčákům, které vytíráme většinou do injekčních stříkaček odsáváním mlíčí (používáme mladší ročníky ryb).
Poté jikry s mlíčím od více mlíčáků smícháme. V tu chvíli začíná oplození a poté se za stálého míchání přidá voda nebo oplozovací roztok. Roztok necháme odpočinout a po pěti minutách odlepkujeme nejčastěji plnotučným mlékem (ředěným vodou 1:5–10), talkem (křemičitan hořečnatý – MgSiO3 + voda).
Po odlepkování se jikry umístí na Zugské lahve, kde proběhne jejich inkubace po dobu 60–80 Do (2–3 dny při teplotě 20 oC). Poté plůdek putuje na kolíbky (uhelonová síťka ve žlabu) a do rybníků.
Relativní plodnost jikernačky je 100 000 – 200 000 jiker/kg. Při umělém výtěru je míra oplodnění až 90%. Oproti přirozenému výtěru má zkušený personál při tom umělém vše pod kontrolou. Umělý popsaný výtěr jsme si vyzkoušeli při praxi na Fakultě rybářství ve Vodňanech.
Diskuze k článku (0)