Před časem jsem psal o některých vybraných vnějších parazitech, se kterými se v rámci cvičení v předmětu Nemoci ryb v laboratoři setkáváme. Dnes se podíváme na parazita, který cizopasí nikoli na povrchu těla, ale uvnitř, a to přímo v rybím oku.
text: Jiří Hronek
Motolice oční (Diplostomum spathaceum) je velmi zajímavý organizmus. Při běžné pitvě se tento parazit odhalí tak, že vyjmeme rybí oko z jamky a následně z něj vypreparujeme čočku. Pro potvrzení přítomnosti motolic je lepší čočku rozmáčknout mezi dvěma podložními sklíčky a pozorovat v mikroskopu. Je zajímavé, že motolice vůbec dokážou proniknout do poměrně pevné gelové oční čočky, která jde bez prasknutí sklíček sotva rozmáčknout.
Rozmnožovací cyklus této motolice je poměrně složitý, ale pro případné potlačení nákazy klíčový. Začíná u rybožravého ptáka, který vypouští spolu s trusem vajíčka motolic do vody. Zde se z vajíček stávají larvy (miracidia), ty vyhledávají prvního mezihostitele – vodního plže. Na infikaci plže, například plovatky, mají larvy jeden až dva dny, jinak hynou, protože neumí přijímat potravu.
Po infikaci plže pokračují v jeho útrobách v dalším vývoji. Mění se ve vakovitou sporocystu, která se uvnitř plže pomnoží a produkuje velké množství dalšího typu larev – cerkárií. Tito rozdvojeným ocáskem vybavení cizopasníci se z mezihostitele aktivně dostávají do vody a hledají druhého mezihostitele – rybu.
Po provrtání kůže se krevním oběhem dostávají do oční čočky ryby, ztrácí ocásek a mění se na další typ larvy – metacerkárii. Přítomnost metacerkárií bývá při masivnější invazi dobře zaznamenatelná díky šedému zákalu oka ryby (viz foto). Ryby bývají běžně napadeny desítkami a dokonce i stovkami larev. Přestávají dobře vidět a zhoršuje se i jejich orientace v prostoru, včetně zhoršené schopnosti nalézt potravu. Ryba si není vědoma infikace parazitem, a proto snížení množství světla, které dopadá na sítnici oka, přičítá tmavšímu zbarvení okolní vody nebo své přítomnosti v hloubce beze světla.
Infikované ryby mohou proto měnit barvu těla na výrazně tmavší (aby splynuly s domněle tmavou vodou) a mohou se pohybovat v blízkosti hladiny (s představou, že jsou někde ve středu sloupce). Všechny tyto faktory, včetně zhoršené kondice rybího mezihostitele s pomalejší únikovou reakcí, výrazně zvyšují pravděpodobnost, že takto nakažená ryba skončí v zobáku nějakého racka či jiného vodního ptáka, v jehož střevě motolice dospívá a produkuje vajíčka. Tento jev, během něhož parazit ve svůj prospěch nepřímo ovlivňuje sežrání svého mezihostitele definitivním hostitelem, bývá označován jako forma manipulace ze strany parazita.
Nejčastěji masivně infikovaným rybím druhem je plůdek amura bílého. Proto se přistupuje k různým způsobům terapie nebo prevence. První možností je přerušení vývojového cyklu motolice vyřazením některého článku – nejčastěji vodních plžů. K jejich eliminaci pomůže dočasné nasazení rybníčku těžší násadou kapra (kolem 600 kg/ha), která plže vyžere.
Také lín konzumuje ochotně zejména menší plže. Později se ryby sloví a může se nasadit amur. Je dobré zabránit opětovnému průniku vajíček plžů i dospělců do rybníku například instalací síta na přítokovou rouru. Velmi účinný, i když legislativně složitější, je i chemický boj s plži. V úvahu přichází měďnatý přípravek Kuprikol, který se využívá i v zahrádkářství např. k likvidaci mšic a dříve se používal na vodních nádržích k eliminaci sinic.
Jeho aplikace na vodní plochy bývá v současnosti povolována v souvislosti s plži velmi omezeně, nejčastěji při výskytu tzv. cerkáriové dermatitidy (od jiných druhů motolic) u lidí na koupalištích.
Z hlediska přímé léčby napadených ryb působí velmi dobře látka praziquantel ve formě koupele či v krmivu. Motolice v rybách uhynou a tělo ryby je vstřebá. Bohužel nelze toto léčivo používat u ryb, které mají v budoucnu sloužit ke konzumu.
Diskuze k článku (0)