V minulém díle jsme se zaměřili na tři nejběžnější ekto (vnější) parazity ryb, se kterými se při cvičeních z předmětu Nemoci ryb setkáváme. Dnes se podíváme na zástupce skupin, které se nám jako původci onemocnění nebo úhynu ryb dostávají do rukou vzácně.
text: Jiří Hronek
Obrněnky (Piscinoodinium pillulare) znají zejména chovatelé akvarijních ryb. I my jsme je viděli na živorodkách z akvárií Školního pokusnictví, kde byly rybky krmeny živou potravou. Odtud se choroba do akvárií nejspíš také zavlekla. Obrněnky řadíme podle zažité klasifikace mezi prvoky. Kromě dále popisovaného druhu sem patří i běžní planktonní zástupci, kteří se podílí s ostatními zelenými organizmy ve vodě na fotosyntéze a výrobě kyslíku.
Nezajímaví nejsou ani někteří mořští stoupenci této skupiny. Jsou totiž jedovatí. Jed se hromadí v rybách na konci potravního řetězce. Po konzumaci takto nakažené např. barakudy vznikají u lidí vážné otravy. Ciguateru (jak se této otravě říká) nezničí tepelná úprava ani zamražení a obtížně se odhaluje.
Obrněnky, které jsme nalezli na živorodkách, nebezpečné pro člověka nejsou. Připomínají velmi časté onemocnění – tzv. „krupičku“, tedy infekci kožovcem. Pod mikroskopem se ale jeví jinak, vypadají jako obrácené hruštičky nebo jako hlávky květáku. Velikost je do 0,1 mm. Na spodním zúženém konci „prokořeňují“ do hostitelské buňky. Po zhruba šesti dnech z ryby odpadávají, dále se pomnožují a mění na pohyblivá infekční stadia.
V rybničních chovech se toto onemocnění vyskytuje velmi zřídka a nebezpečí hrozí hlavně plůdku kapra a lína. V akváriích je ale choroba velmi závažná a její léčba obtížná. Doporučuje se zvýšení teploty nad 30 °C (pokud to ryby vydrží) v kombinaci s přidáním kuchyňské soli.
Chlopek (Ergasilus sp.) je název patřící 1,5 mm velkému korýši, který cizopasí zejména na žábrách ryb z volných vod. Onemocnění obvykle nekončí úhynem ryby, jen při masivních infekcích. V nádržích s malou obsádkou planktonožravých ryb k této situaci může vzácně dojít. Jinde ryby dokážou larvy chlopků spolu s dalším planktonem konzumovat a omezit.
Možná výstižnější název pro tohoto cizopasníka by byl „chlopka“, protože na rybách parazituje zejména samička. Samci se objevují jen krátkodobě a po rozmnožování hynou. Samičky jsou na rybách dobře patrné zejména díky dvěma bělavým protáhlým vaječným vakům. Z vajíček se během teplé části roku líhne postupně několik larválních stadií. Dospělci se objevují po necelém měsíci.
Postižené ryby pomaleji rostou a mají omezenou dýchací kapacitu žaber. Léčba se prakticky neprovádí, v případě vypuštění nádrže je dobrá dezinfekce dna páleným nebo chlorovým vápnem.
Larvy mlžů (glochidie) se na rybách najdou jen velmi zřídka. Už jen proto, že škeblí, velevrubů a perlorodek je v našich vodách mnohem méně než kdysi. I tak se ale ještě najdou rybníky nebo spíše údolní nádrže a spodní úseky řek, kde je mlžů poměrně hodně. Na žábrách či ploutvích ryb je pak možné objevit drobné cysty velikosti zhruba 0,3 mm. Uvnitř se nachází malá larvička, kterou na rybu vypustil mateřský mlž. Aby se larvičky snáze uchytily na rybu, mají okraj schránky opatřený háčky a lepkavým vláknem.
Po několika týdnech parazitace odpadají přeměněné glochidie do vody a živí se dále jako neškodní filtrátoři, stejně, jako jejich rodiče. Ryby se tedy zásadně podílí na šíření škeblí a velevrubů na nové lokality. Léčba „glochidiózy“ se neprovádí, infikace bývá často ojedinělá a rybám až na výjimky významně nevadí. Navíc jsou některé druhy velkých mlžů zákonem přísně chráněny.
Diskuze k článku (0)