Učíme se ve Vodňanech: Vnější parazité ryb (1)

Ne vždy se v rybníkářství vše daří. Někdy se chovatelé musí potýkat s různými rybími chorobami. V rámci předmětu Nemoci ryb se je naši žáci učí poznávat a léčit. Nejdůležitější je ale prevence, tedy dobrá zoohygiena chovů v rybnících. Ta zahrnuje všechny vlastnosti vodního prostředí, které mají vliv na rybí kondici.

text: Jiří Hronek

Většina bakteriálních chorob a virózy nejsou okem ani světelnými mikroskopy prakticky pozorovatelné. Konkrétní původci tak bývají stanoveni ve specializované laboratoři, např. pomocí PCR analýzy, podobně jako se stanovuje koronavirus u lidí.

Parazitální choroby je možné při troše cviku a za pomoci mikroskopu odhalit někdy i svépomocí. To je dovednost, která může chovateli ušetřit starosti i peníze. Jedno z možných dělení těchto chorob rozlišuje parazity na vnější a vnitřní. Na vybrané vnější parazity, se kterými se ve cvičeních z Nemocí ryb častěji setkáváme, se zaměříme dnes.

Brousilky (Trichodina)

Brousilky se pro svou kloboukovitou stavbu s přísavným zoubkatým diskem dobře poznají. Patří mezi nálevníky a je jich popsáno přes 190 druhů. V malém množství je nacházíme na povrchu těla či žaber skoro každé ryby. Pokud je ryba v dobré kondici, brousilky jí zpravidla nijak neohrožují. Jakmile je ale oslabena stresem, nedostatkem vhodné potravy, jinou infekcí, může se z bezproblémového přisedlého „ektokomenzála“ změnit v parazita.

Smrtelně ohrožená jsou pak zejména nejmladší vývojová stadia ryb, tedy plůdek. Známe ale i případy, kdy se brousilky výrazně podílely na úhynu násadních nebo tržních candátů a štik, když byly ryby dlouhodobě bez potravy a stresovány přelovováním. V rybnících se léčba neprovádí, individuálně lze použít koupel v chloridu sodném, formaldehydu či kyselině peroctové. Jiná léčiva u potravinových ryb povolena nejsou.

Žábrohlísti (Monogenea)

Žábrohlísti patří mezi parazitické červy s nejčetnějším výskytem na ploutvích, žábrách a povrchu těl ryb. Hlavně v chovech plůdku způsobují značné ztráty. Válcovité tělo parazita je zakončeno přísavným diskem s háčky (tzv. haptorem). V hlavové části mohou být u některých rodů oči. Jsou hermafrodité.

Někteří zástupci této skupiny se rozmnožují kladením vajíček do vody, ze kterých se líhnou obrvené plovoucí larvy. Ty musí najít do pěti hodin hostitelskou rybu, kde pokračují ve vývoji, jinak hynou. Zdrojem infekce tak může být např. přítoková voda.

Jiní žábrohlísti jsou živorodí a šíření se pak uskutečňuje kontaktem ryb. Zde bývá nejrizikovější setkání velkých generačních ryb se zranitelným plůdkem. Okolí parazitované tkáně bývá různým způsobem poškozené, s drobnými krváceninami. Zejména při invazi žaber dochází k výraznému snížení jejich dýchací plochy, což může vést při poklesu koncentrace kyslíku ve vodě k úhynu dokonce i tržních ryb, natož plůdku. Léčba je stejná jako u brousilek.

Kapřivci (Argulus)

Kapřivci jsou okem viditelní (obvykle do 1 cm) parazité různých druhů ryb. Pro plůdek kapra je smrtelně nebezpečný počet 10, pro násadu kapra 100 parazitujících kapřivců. Hostitelské ryby se drží pomocí dvou kruhových přísavek, mezi kterými je méně výrazný bodec, jímž pronikají rybí kůží. Drobné ranky po vpichu mohou jako u jiných parazitóz sloužit jako vstupní brána pro další infekce.

Od ryby se mohou kapřivci odpoutat a plavat volně ve vodě, kde také samičky kladou vajíčka. Vylíhlé larvy musí najít do několika dní rybu. Při podzimních výlovech jsme občas pozorovali ryby (např. candátí násadu), na jejichž ploutvích kapřivci a jejich larvy ve větších počtech zimují. Léčba se s výjimkou obvyklých ponořovacích koupelí neprovádí, spíše je lepší dbát na obecně dobrý zdravotní stav ryb, případně dno rybníka po vypuštění dezinfikovat páleným či chlorovým vápnem.