Rybniční hráze jsou sypané, zemní, na řezu mají tvar lichoběžníku. Směrem do nádrže je návodní líc (strana), opačným směrem vzdušní líc (strana), dolní část se nazývá pata a horní plochá část je koruna hráze.
Text: Karel Dubský
Návodní strana je vystavena dlouhodobému vlivu vodní eroze (vlněním, ledem, změnami stavu vodní hladiny). U některých, zejména menších rybníků někdy chybí na návodní straně protierozní ochrana.
V době vzniku byla taková hráz pouze zhutněna a oseta, popřípadě chráněna drnováním. V takových případech jsme po letech svědky postupující eroze návodní strany hráze. Vzniká velmi šikmý, popřípadě podemletý a nestabilní svah. Hráz může být zúžena a její pevnost narušena. Proto je nutné přistoupit k rekonstrukci a opravě a návodní stranu chránit proti vodní erozi některým z dále uvedených opatření.
Naši předkové to věděli
Potřeby chránit návodní stranu hráze si byli vědomi už v 16. století. Tehdy u nás vznikaly největší rybníky a rozsáhlé rybniční soustavy. Návodní stranu hráze fachmani chránili kamennými tarasy.
Šlo o nasucho vyskládaný kámen umístěný ve svahu hráze. Tarasy jsou na rybnících dodnes, přežily řadu století a stále fungují. Jedinou nevýhodou je velká pracnost tohoto řešení. Dalším způsobem zpevnění okraje hráze (ale spíše břehů náhonů) bývalo haťování.
Zpevnění zajišťují dřevěné pruty (např. z vrby nebo lísky) vodorovně vpletené do osnovy ze svislých kůlů. Tento způsob se uplatňuje i v poslední době, například při revitalizačních úpravách nebo jako velice pěkný dekorativní prvek v okrasných zahradách.
Na mnohých rybnících v poslední době probíhají opravy rybničních zařízení a také hrázových těles. Nejčastějším způsobem je opatření návodní strany lomovým kamenem, tzv. kamenným záhozem.
Narušená hráz se nejprve vyrovná materiálem do pravidelného tvaru a zhutní se. Svah návodní strany by měl být ve sklonu 1:2 a více. Poté se navrství lomový kámen o hmotnosti kamene obvykle do 30 kg ve vrstvě asi 30 cm. Na úrovni dna by měla být vytvořena rýha a tak vzniká patka (základ), do které se kamen zakládá a o níž je vrstva kameniva opřena. Někdy se mezi kameny umístí ještě štěrk.
Jde o tzv. kamenný zához s poštěrkováním. Vrstva kamene je přitlačena do hráze pomocí mechanizačních prostředků. Má to své výhody – jsou použity přírodní materiály a celý postup je poměrně rychlý. Hlavní předností však je, že kameny nad úrovní vodní hladiny prorostou tvrdými vodními porosty a další vegetací a po několika letech při plně napuštěném rybníce není tato úprava poznat.
Jsou i jiné způsoby
Daly by se označit jako čistě technická opatření. Jde o použití betonových panelů na návodní straně hrází. Toto řešení vídáme kupříkladu u návesních rybníků nebo požárních, či jiných víceúčelových nádrží.
Stabilita hráze je sice zajištěna, ovšem opticky to nic hezkého není. Určitým kompromisem je použití zatravňovacích tvárnic. Když zarostou, způsob úpravy pak uvidíme jen při vypuštění nádrže. Asi nejnáročnější způsob je opevnění návodní strany kamennou zídkou vyzděnou a spárovanou do betonové malty. Toto řešení vidíme kupříkladu na sádkách.
Mějme na paměti
Rybník je důležitým krajinotvorným prvkem. Má svou estetickou funkci, je bitopem, na který je vázán výskyt mnoha druhů živočichů, rostlin a dřevin. Koneckonců je to uvedeno i v zákoně o ochraně přírody a krajiny. Nevhodně zvolený zásah může celkový dojem znehodnotit a neměl by ani být v povolovacím řízení akceptován. I proto se z výše uvedených způsobů protierozní ochrany hrází jako nejpřijatelnější jeví ochrana kamenným záhozem.