V hodinách hydrobiologie se setkáváme s organizmy, které jsou mnohdy poněkud obskurní, ať už svou vizáží nebo způsobem života. Vybrané tři z nich vám nyní představíme.
text: Jiří Hronek
Krásnoočko krvavé
Možná jste už někdy viděli rybník, který vypadal, jako by do něj někdo nalil červenou barvu. Stává se to u návesních rybníků, kam ústí kanalizační vpusti nebo u nebeských rybníků uprostřed polí. Původcem je v naprosté většině krásnoočko krvavé (Euglena sanguinea).
Krásnoočka patří do nově vytvořené skupiny Excavata – „vykotlanci“, protože stojí na pomezí mezi prvoky a řasami. Pod mikroskopem vidíme červeně zbarvený kapkovitý organizmus se dvěma bičíky. Ve stresu vytváří kulovité formy. Charakteristickým prvkem je tzv. stigma – světločivná skvrna, díky které rozeznávají základní informace o intenzitě světla.
Červená barva organizmu je způsobená astaxanthinem, který působí jako ochranný štít zelených chloroplastů před slunečními paprsky. Pokud slunce zakryjí mraky nebo přijde večer, červené barvivo se stáhne dovnitř buňky a krásnoočka zezelenají. Takovou změnu dokáží provést během několika minut.
Monokultury tohoto druhu působí negativně na rybí obsádku, protože produkují jedovatý euglenophycin – alkaloid blízký solenopsinu, který obsahují jihoameričtí ohniví mravenci. Zejména v USA jsou popisovány rozsáhlé úhyny ryb v souvislosti s výskytem krásnoočka krvavého. U nás záznamy o úhynu obsádky známy nejsou.
Raménka velká
Vypadá jako příšera z jiné planety a kdyby měla půl metru na délku, nikdo by se v rybnících jistě nekoupal. Řeč je o raménce/ramenatce velké (Leptodora kindtii). Jedná se o jednu ze dvou dravých perlooček, které u nás žijí. Patrné je velké oko a hřebínkovitá rozpažená tykadla, která používá k lovu menších druhů planktonních korýšů, ty po chycení vysává.
Oproti jiným druhům korýšů raménka nemá krunýř a na rozdíl od nedravých perlooček vytváří larvální stadium. Velikost těla může přesáhnout 1,8 cm a je kromě oka celé průhledné. Z toho důvodu často uniká pozornosti nejen badatelů, ale i ryb. Proto ji nacházíme i v hustější obsádce, kde by jiné druhy korýšů stejné velikosti neobstály (ryby by je sežraly).
Nezmar
Na našem Školním pokusnictví se občas podaří chytit tohoto zajímavého živočicha. Vědecký název Hydra odkazuje na bájnou nestvůru připomínající draka s mnoha hlavami. Podobně i toto „zvířátko“ má mnoho ramen, a i když na jejich konci, a vlastně ani nikde jinde na těle, žádné hlavy nejsou, jméno dostalo oprávněně. Každé rameno je totiž opatřeno celou řadou hrbolatých žahavých buněk, tzv. knidoblastů, které obsahují vymrštitelné trny s vlákny a jedem hypnotoxinem, který kořist omráčí.
Mechanicky zabít nezmara je obtížné. Jeho kmenové buňky mají totiž neomezenou schopnost se obnovovat a o nezmarech proto mluvíme proto jako o biologicky nesmrtelných organizmech.
Některé druhy mají navíc mezi svými buňkami drobné zelené řasy a žijí s nimi v soužití. Řasa jim poskytuje kromě zelené barvy také zdroj živin z fotosyntézy a umožňuje jim mnohem déle hladovět. Na oplátku získává ochranu a zplodiny metabolizmu svého přítele.
Diskuze k článku (0)