Letošní rok byl díky relativně deštivému jaru na řadě míst ČR neobvykle bohatý na přítomnost velkých lupenonožců. To je starobylá skupina, která se na Zemi objevuje déle než půl miliardy let. Zahrnuje žábronožky, listonohy, škeblovky a hrašníky.
text: Jiří Hronek
Málokdo ze čtenářů se s těmito zajímavými živočichy asi setkal, protože vyžadují oproti většině jiných vodních živočichů zcela odlišné podmínky pro život. Mluvíme o nich také jako o živočiších periodických – dočasných vod. To proto, že ve svém životě nečekaně doslova potřebují každoroční napuštění/napršení a zároveň vyschnutí svého životního prostoru. Jako optimální se jeví krátkodobé tůně na loukách, polích i pastvinách.
Skvělé jsou i vyjeté koleje na polních cestách nebo jarní povodňové rozlivy neregulovaných řek a osluněné louže. Absolutně jedinečná jsou aktivní vojenská cvičiště s pravidelným pohybem těžké techniky a výbuchy granátů. V těchto extrémních podmínkách se lupenonožci dokáží prosadit a během krátkého života, který trvá jen několik týdnů, i několikrát rozmnožit. Po vyschnutí lokality dospělci uhynou.
Žábronožek máme u nás pět druhů. Vyznačují se protáhlým rybovitým tvarem těla a délkou několika cm. Výrazné jsou oči na stopkách, mezi nimiž se ukrývá ještě jedno malé očko. Samec je dobře poznatelný, protože má druhý pár tykadel pozměněn v jakési kleště, které slouží při rozmnožování k uchopení samičky. Ta má zase v hrudní části těla viditelně umístěný vaječný vak.
Vajíčka jsou nesmírně odolná, vydrží vyschnutí, vymrznutí, u některých druhů dokonce odolají i ohni (!). Larva, tzv. nauplius prochází celou řadou dalších přeměn, než dospěje. Živí se filtrováním drobných částeček. Chovatelé ryb a akvaristé znají u nás nežijící žábronožku solnou resp. její vajíčka a larvy.
Listonozi jsou z celé slupiny lupenonožců asi nejznámější. Tělo je kryté pevným krunýřem, na kterém jsou v přední části patrné dvě velké oči s malým očkem mezi nimi. U nás žijí dva druhy – listonoh jarní a letní. Právě listonoh letní je považován za evolučně nejstaršího (beze změn) žijícího živočicha na světě – prakticky se více než 200 milionů let vůbec nezměnil. Listonozi jsou všežraví, ale upřednostňují živočišnou složku potravy. Přední částí štítu vyrývají potravu z bahna.
Přítomnost listonohů v louži tak napomůže odhalit její zákal. Samička vypouští do vody každý den více než 200 vajíček, která jsou velice trvanlivá. Popisované je úspěšné líhnutí i po třiceti letech na suchu. Osvětě pro tuto živočišnou skupinu napomáhá asi nejvíc listonoh americký, jehož set na líhnutí je možné zakoupit v obchodech s hračkami.
Škeblovek a hrašníků je u nás celkem pět druhů. Významnější škeblovky dosahují velikosti až 2 cm. Tělo je kryté dvouchlopňovou schránkou, skrz jejíž stěnu u dospělých samiček prosvítají vajíčka. Ty spolu se svlečkou pravidelně odkládají do vody, odkud se následně mohou šířit např. i díky vodním ptákům dál. Škeblovky se občas objevují i v plůdkových rybnících, zejména na jižní Moravě, kde ale obvykle nejsou vítány, protože svou činností ve dně způsobují zakalení vody. S tím je spojená horší prostupnost světla a méně kyslíku ve vodě.
Všichni velcí lupenonožci jsou u nás výrazně ohroženi, listonozi a žábronožky patří mezi kriticky ohrožené a chráněné živočichy. Zarůstající mokřady, tůně s rybami, nevyužívané pastviny, regulované toky bez možnosti rozlivů, opouštěné vojenské újezdy, chemizace zemědělských ploch, změna hospodaření na plůdkových rybnících… To jsou všechno situace, ve kterých velcí lupenonožci žít neumí…
Diskuze k článku (0)