Mezinárodní obchod, lodní doprava, turismus a dovoz zvířat a rostlin nemusí mít vždy jen pozitivní dopady. Může vést k záměrnému či nechtěnému rozšíření nepůvodních druhů na nové lokality, kde unikají přírodním vazbám, predátorům nebo chorobám.
text: Vojtěch Říha a Jiří Hronek
Kromě toho si tito jedinci mohou ze své původní domoviny s sebou přinést nemoc, která způsobí vyhynutí původních druhů. Jedním z příkladů z našeho vodního prostředí jsou invazní druhy raků a račí mor, který tito raci šíří.
V Česku se vyskytují tři chránění raci – rak říční, rak kamenáč a rak bahenní. Kromě nich jsou ve volné přírodě však také rozšíření severoameričtí raci – rak pruhovaný, rak signální a nově také rak mramorovaný.
Tito tři „přivandrovalci“ se k nám dostali např. cíleně za účelem náhrady mizejících původních raků. Dalšími cestami šíření bývá únik nebo vypuštění z akvarijních chovů či přenos potápěči do zatopených lomů, kde mají obohatit místní pozorovatelnou faunu.
Velká část zavlečení na nové lokality se děje také v důsledku amatérského zachraňování invazních raků, např. z vypuštěného rybníka nebo vysychajícího potoka. To však může mít za následek zdecimování původní populace, např. raků říčních, ke kterým se tito invazní raci nasadí.
Parazitická plíseň, tzv. račí mor, totiž invazním druhům obvykle nijak výrazně neublíží, ale domácí druhy spolehlivě zabije. Každého jedince těchto invazních druhů můžeme považovat za nakaženého, a tedy přenašeče.
Všichni invazní raci jsou uvedeni ve směrnici EU (1143/2014), která vstoupila v platnost v roce 2016. Z tohoto nařízení např. plyne zákaz množení, prodávání, darování, přemisťování a vypouštění těchto raků. V akvarijních obchodech se s nimi (společně i s rakem červeným) už tedy nesetkáme.
Kde je najdeme
Rak signální patří k velkým rakům podobající se rakovi říčnímu. Výrazným poznávacím znakem je bílá skvrna na kloubech obou klepet.
U nás je méně rozšířen než drobnější rak pruhovaný, který má na svrchní straně zadečkových článků dobře viditelné hnědočervené příčné pruhy. Rak pruhovaný se plošně vyskytuje zejména v Čechách, v některých místech lze jeho přítomnost považovat za kalamitní (např. v Sázavě).
Hojná populace je také na Lipně. Oba druhy jsou kromě přenosu račího moru konkurenčně silnější než původní druhy, které tak vytlačují. Často přežijí i v poměrně znečištěném prostředí a obtížně se likvidují.
Přirozená regulace funguje jen omezeně, i když např. na Lipně jsou raci pruhovaní oblíbenou potravou sumců, jinde je ochotně konzumují vydry atd.
Šedavě zbarvený rak mramorovaný byl u nás nalezen poprvé v roce 2016 a jeho přítomnost byla dosud prokázána na dvou lokalitách – v Praze a v Radovesické výsypce nedaleko Bíliny. Tento druh se může rozmnožovat partenogeneticky – samice produkuje vajíčka i bez účasti samce.
Důležitá osvěta
Vytváří tak své vlastní klony a šíření tak nabývá dalšího nebezpečného rozměru. Samice navíc pohlavně dospívají již v pěti měsících a mohou mít několik desítek ráčat. Na pražském rybníce v Proseku se podařilo tyto raky zlikvidovat v rámci výlovu a dezinfekce prostoru nádrže chlorovým vápnem.
Tento postup je ale možný jen na rybnících. Jinde nemáme prakticky žádnou možnost, jak invazní raky v ekosystému efektivně likvidovat, aniž bychom zahubili ostatní cenné organismy.
Jedinou možností je osvěta a informovanost lidí a rybářů o nebezpečí račího moru a o tom, aby žádné raky bez vědomí odborníků nikam nepřesouvali. Aby se také zabránilo nechtěnému přenosu račího moru, je potřeba použité rybářské náčiní před zahájením lovu na nové lokalitě nechat důkladně proschnout, nejlépe na slunci, či vydezinfikovat.
Diskuze k článku (0)