V poslední době se začíná více diskutovat o nedostatku povrchové vody, její zhoršené kvalitě, vlivu na krajinu i člověka a o možnostech řešení současného stavu. V některých případech se v této souvislosti hovoří o rybářském hospodaření a jeho vlivu na kvalitu vody a vodního prostředí.
Text: Jiří Hronek foto: autor
Rybniční prostředí asi nejvíce ovlivňuje rybí obsádka, tedy její velikost, resp. hmotnost chovaných ryb na hektar vodní plochy. Naší rybářskou snahou by měla být produkce maximálního možného udržitelného množství kvalitních ryb.
Při tomto způsobu hospodaření se v rybníce vyskytuje přiměřené množství přirozené potravy, především hrubšího a středního zooplanktonu, který se zároveň podílí na samočištění vody. Ryby se v závislosti na kyslíkových podmínkách s mírou přikrmují, takže vnos živin v podobě krmiva do rybníka není dramatický. Kapři mají pak nízké procento tuku (okolo 5 – 10 %) a jejich chuť je vynikající.
Při výlovu se zároveň odnímá z rybníka nemalé procento živin, např. fosforu, který je obsažen v tělech lovených ryb. Takto fungující rybník přestavuje i určitý prostor pro vodní ptáky a částečně i pro vodní rostliny.
Vysoká nebo žádná obsádka
Příliš vysoké obsádky (výrazně nad 500 kg/ha na přelomu května a června) se nemusí týkat pouze produkčních rybníků. Řada sportovních revírů je v důsledku opakovaného vytírání plevelných ryb, ale i kapra mnohdy přesazena více než chovné rybníky. Ryby v takové nádrži intenzivně spotřebovávají potravu, tedy zooplankton, který je už koncem první poloviny sezony značně prožrán. Proto chybí účinná regulace rozvoje fytoplanktonu, tedy řas a sinic. Masivní rozvoj sinic a řas způsobuje nestabilitu různých parametrů vody (např. pH, kyslík, amoniak…), což může v určitých podmínkách komplikovat život i samotným rybám.
Ty mají nedostatek přirozené potravy a musí se intenzivněji přikrmovat, což se v závěru sezony projevuje vyšším ztučněním a horšími chuťovými vlastnostmi masa. Voda v rybníce je silně podkalená a její průhlednost je velmi nízká.
Nasadit, nevysadit?
U některých „agenturních“ rybníků, kde v popředí zájmu stojí nikoli produkce ryb, ale ochrana přírody, je cílem vytvoření vhodného biotopu pro vodní rostliny, ptáky a další živočichy.
V kontrastu s předchozím případem se tedy nabízí varianta rybník pro jistotu ryby nenasadit. Nádrže, v nichž se takto v minulosti experimentovalo, fungovaly podle představ jen poměrně krátce. Nízká obsádka na úživném rybníce může vést k neúměrně malému vyžíracímu tlaku na zooplankton, který má sklon k přemnožení a k „vydýchání“ kyslíku.
Dalším problémem bývá enormní zárůst vláknitými řasami nebo vodními rostlinami, např. orobincem, rákosem. Tyto podmínky pak přestávají vyhovovat i vodním ptákům. Hustá vrstva plovoucích rostlin, např. kotvice plovoucí pak zastiňuje vodní hladinu a omezuje výměnu plynů mezi vodou a vzduchem.
Reálně pak nastávají problémy s vyčerpáním kyslíku ve vodě, což vede ke vzniku jedovatých plynů, zejména sulfanu. Kromě toho se do těchto nádrží ryby časem stejně dostanou a nezřídka to bývají ryby invazní, jako střevlička východní nebo karas stříbřitý. Tyto rybky se v rybníku bez konkurence kapra rychle přemnoží. Prostředí ztrácí svou ekologickou hodnotu, prakticky se rovná silně přesazené produkční nádrži, navíc bez reálného ekonomického využití.
Každý rybník je nutné řešit individuálně a někdy může silné přesazení kaprem na jednu sezonu z pohledu ochrany přírody dokonce pomoci – kapr podryje přemnožené porosty vodních rostlin a tím je drží „na uzdě“. Kromě toho svou činností ve dně zvedne z hlubších vrstev bahna semena dalších vodních rostlin, které mohou po opětovném snížení obsádky příští sezonu vzejít a obohatit ekosystém…
Diskuze k článku (0)