Sumeček americký (Ictalurus nebulosus) je druhem, který znají snad všichni rybáři. Ovšem jeho popularita není zrovna pozitivní. Znám je převážně pro své přemnožení a vytlačování původních druhů. Celkově tak má na naši ichtyofaunu neblahý vliv.

text: JS

Dnes však všem sportovním rybářům, kteří tuto rybu prokleli do desátého kolene, svítá naděje. Z mnohých lokalit totiž začal sumeček ustupovat a někde už dokonce vymizel.

Sumeček americký je u nás nepůvodní rybou. Jeho domovinou je Severní Amerika a roku 1890 ho na Třeboňsko dovezl Josef Šusta. Odtud se už vlastní migrací dostával do řek i jejich okolí. Převážně šlo o povodí řeky Labe.

V Severní Americe je tento druh extrémně populární. Je ceněnou a vyhledávanou rybou pro svoji velikost i kvalitu masa. Někteří jedinci dorůstají hmotnosti až 10 kg. Bohužel, v našich zeměpisných podmínkách tento druh přirozené nepřátele nemá.

Je houževnatý, nenáročný a začal se tak nekontrolovatelně rozšiřovat i přemnožovat. Vzhledem k silnému prokřížení, degeneraci, ale i chladnějšímu klimatu také začal tento druh postupně zakrsat.

Z původně 10kg sumečků tak dnes máme ty dobře známé a „otravné“ sumečky, kteří nás při lovu otravují. Nástrahu hned sežerou a v některých lokalitách bylo jejich přemnožení natolik silné, že místní sportovní rybáři raději začali navštěvovat nové revíry.

sumeček
foto: David Štrunc

K překvapení všech se však po několika desetiletích situace začala zlepšovat. Sumeček americký začal ustupovat a z některých lokalit zcela vymizel. Co však vede k jeho ustupování? Odpověď je snadná.

V tomto případě si totiž poradila sama příroda. Sumeček americký je rybou velmi odolnou a naši dravci ho lovit ani konzumovat nechtějí. Hlavním důvodem jsou především jedové trny v prsních i hřbetní ploutvi.

Ovšem pokud je některý druh natolik přemnožen, jako tomu bylo u zmiňovaného sumečka, tak dochází v přírodě ke změně. Vždy se totiž nakonec objevuje dravec, který nenachází jinou potravu než sumečka amerického.

Většina těchto dravců umírá hlady nebo lokalitu opouští. Je však mizivá část dravých ryb, která se danou potravu naučí využívat. Tito dravci jsou tak najednou obklopeni absolutním nadbytkem potravy a nulovou konkurencí. Musí tedy začít dokonale prosperovat.

Dále bylo zjištěno, že pokud se tuto potravu naučili přijímat rodiče, přenese se to i na potomstvo. Dochází tak k abnormálnímu nárůstu dravců, jež sumečka amerického prakticky vytlačí nebo vyžerou. To ale pak vede až k nedostatku potravy pro již zmiňované dravce a ti se nakonec až v rámci kanibalizmu dravých druhů ryb také požerou.

Celá lokalita se poté vrací do normálního stavu. Toto nastolení rovnováhy však může trvat až desítky let. Konečné potlačení vlivu sumečka amerického je tedy ještě zřejmě daleko. Ale situace se zlepšuje. Pokusme se pomoci. Jak? Vysazujme do těchto lokalit více dravců a ulovené sumečky nepouštějme.