Ve vodách České republiky žije něco málo přes 60 druhů ryb. Neliší se jen nároky na životní prostředí (stojatá nebo tekoucí voda, teplota vody, obsah kyslíku aj.), ale i typem výtěru. Pro udržení rybích populací v našich vodách je nejdůležitější zachovat nebo zřizovat výtěrová místa – trdliště ryb.
text: Petr Svatek
Bez těchto vhodných částí vodního prostředí je celkem beznadějné udržet celistvou a zdravou populaci daného druhu, a to i přes veškerou snahu vysazování rybích násad. Zářným příkladem je přehrazování řek jezy, kterými se vytváří stojatá cejnová pásma, která jsou často zabahněná. Ta reofilním druhům ryb, jako je parma či podoustev, k výtěru nevyhovují.
Dalším problémem je narovnávání toků a úprava břehů. Především odstraňování porostů a stromů, které svými kořeny zasahujícími do vody slouží jako výtěrový substrát. Na údolních nádržích je nejvýznamnějším problémem časté kolísání vody, kvůli kterému jikry usychají.
Fytofilní výtěr
Při tomto výtěru ryby využívají zátopové oblasti řek nebo přehrad v jarních měsících, kdy voda zaplaví zarostlé břehy. Ryby zde vytřou své lepivé jikry na rostliny. Po vykulení se plůdek zavěsí na rostliny pomocí lepkavé žlázy na temeni hlavy, aby mohl strávit svůj žloutkový váček.
Zaplavené území je zde prohřáté, s dostatkem zooplanktonu, který následné slouží rybám jako potrava. Mezi ryby s fytofilním výtěrem řadíme například štiku, kapra, lína aj.
Litofilní výtěr
Řadíme sem především ryby z parmového, lipanového a pstruhového pásma, protože se jedná o proudnější úseky toků. Ryby se třou na štěrkovité až kamenité dno. Jikry mají nelepivé nebo slabě až středně lepivé. Vykulený plůdek leží na dně, kde dotráví svůj žloutkový váček a následně se rozplave.
Psamofilní výtěr
Ryby mají lepivé jikry, které vytírají na kořenové systémy nebo písek. Vykulený plůdek ihned plave (hrouzek, candát) nebo leží na dně (okounek pstruhový). Při tomto druhu výtěru se candát vytírá v páru. Po vytvoření hnízda naláká samičku a hlídá hnízdo do rozplavání plůdku. Tím zamezuje velkým ztrátám na jikrách (požíráním od jiných ryb). Tento výtěr má například ještě sumec.
Pelagofilní výtěr
Výtěr ryb probíhá ve vodním sloupci. Jikry nejsou lepivé, ale silně bobtnavé s tukovou kapénkou, která jikry nadnáší ve vodním sloupci. Tímto výtěrem disponuje amur, tolstolobik či tolstolobec. Tyto ryby se v našich vodách prozatím přirozeně nevytírají. Vytírají se uměle při teplotě 22 až 25 °C. Vyhovují jim všeobecně teploty subtropického pásma.
Polopelagofilní výtěr
Tímto výtěrem se vyznačují síhové a mník. Ryby se vytřou ve vodním sloupci nad tvrdým dnem. Jikry jsou jen mírně lepivé a klesají ke dnu, kde dochází k jejich vývoji. Vykulený plůdek ihned plave.
Ostrakofilní výtěr
Tento výtěr mají hořavky (hořká a duhová), které kladou jikry pomocí kladélka do žaberního aparátu mlžů. V Evropě začíná být problémem importovaná škeble asijská, která jikry hořavky po nakladení zahubí.
Indiferentní výtěr
Ryby nejsou náročné na výtěrový substrát. Jikry mají lepivé. Využívají potopených rostlin, kořenů, stromů či kamenů. Tato strategie jim dává velkou výhodu oproti jiným druhům. Kvůli nenáročnosti může v revírech docházet k jejich přemnožení. Typickými zástupci jsou okoun, plotice a cejni.
Diskuze k článku (0)