Úbytek jeseterů z volných vod je obrovský, až absolutní. Budoucnost těchto druhů chovaných pro maso, kaviár i jako další generace je tak v uměle navozeném prostředí.

text: JS

Počátky chovu jeseterů v uměle navozených podmínkách jsou staré přes 100 let, kdy se jedinci odlovovali z volně žijících populací. První pokusy o reprodukci v akvakultuře a odchovy v Evropě a Severní Americe jsou zaznamenány už z let 1880 až 1920. Za první zemi s úspěšným odchovem a reprodukcí jeseterů se považuje někdejší Sovětský svaz a léta okolo roku 1930.

Do Evropy přicházejí tyto poznatky až o několik desítek let později. Prvním evropským státem, který dokázal jesetery chovat, ale i nadále rozmnožovat, byla Itálie, kde docházelo k odchovu a umělému výtěru Acipenser transmontanus, který byl dovezen roku 1978 z USA.

Přišel zvýšený zájem o chrupavčité ryby jako ohrožený druh s možností reintrodukce zpět do volné přírody. Znalosti se neustále rozšiřovaly, metody chovu se stávaly propracovanější.

Šlo o speciální krmné směsi, rozkrmování váčkového plůdku, přechod na granuláty a řízenou reprodukci v intenzivních podmínkách (hormonální analogy, aktivační roztoky aj.). Stále více chovatelům se zvláště některé druhy chrupavčitých ryb jevily jako perspektivní i pro akvakulturní chov.

jeseter
foto: archiv školy

Některé rybí farmy z konce minulého století si jesetery „vylepšovaly“ a rozšiřovaly svoji nabídku komerčních produktů. A některé farmy se dokonce na jeseterovité ryby už úzce specializovaly.

Jeseteří farmy či nabídku jeseterovitých ryb v dnešní době najdeme prakticky ve všech státech Evropy. Evropskou mocností v chovu jeseterů je Německo, poté následuje Francie, Itálie, Belgie a v posledních letech nastal velký nárůst v chovu jeseterovitých ryb v Polsku.

Odchov jeseterů v akvakultuře probíhá i u nás. Jde však pouze o výzkumný ústav FROV JU, který drží generační hejna. Nebo o soukromé osoby (podnikatele), kteří „vyrábějí“ tržní rybu, ale o rybí farmy v pravém slova smyslu nejde – s vyspělými farmami se porovnávat nedají.

Z ekonomického hlediska a konkurenčního tlaku bylo nutné pro chov jeseterů v akvakultuře vybrat druhy pouze ekonomicky a tržně atraktivní. Proto byly pro chov na jeseteřích farmách vybrány prakticky stejné druhy jeseterovitých ryb nebo jejich kříženci.

jeseter
foto: archiv školy

Cílem bylo v co nejkratší době získat kýžené produkty, maso a především kaviár. Hlavními faktory jsou tedy čas, náklady na chov a přijatelné zootechnické potřeby. Tyto podmínky splňují např. následující druhy, proto se v evropské akvakultuře chovají nejčastěji.

  • Acipenser transmontanus – Roku 1978 byl dovezen za účelem chovu z USA do Itálie a roku 1992 do Německa. Tržní hmotnost tohoto jesetera se pohybuje okolo 9–10 kg.
  • Acipenser baerii – Pochází z povodí Leny ze Sibiře. Roku 1982 byl dovezen do Francie a roku 1992 do Itálie. Je to nejčastěji chovaný druh v akvakultuře. Je zastoupen snad na všech farmách v celé Evropě. Jeho tržní hmotnost se pohybuje okolo 6–7 kg. Produkuje ale méně kvalitní kaviár.
  • Acipenser ruthenus – Je chován především v severní části Evropy. Dosahuje hmotnosti 2–3 kg. Je hojně využíván ke křížení a získávání hybridů. Pro svou poměrně brzkou pohlavní dospělost (oproti jiným jeseterovitým rybám) se hodí i k získávání kaviáru.
  • Bester – Jde o uměle odchovaného hybrida Huso huso a Acipenser ruthenus. Je chován prakticky po celé Evropě zejména kvůli kaviáru.
  • Acipenser gueldenstaedtii – Je chován v Německu a Polsku za účelem kvalitního masa a kaviáru.