Mnoho lidí chápe kapra obecného (Cyprinus carpio) jako divoké zvíře, které žije ve vodách a stará se prakticky samo o sebe. Jak vzdálené pravdě to je! Kapr je totiž standardním hospodářským zvířetem, které má své linie, plemena a přesná pravidla chovu.
text: JS
Samotný chov a domestikace kapra probíhá na našem území už přes tisíc let. Zmínky o prvních rybnících pocházejí z 9. století našeho letopočtu. Zajímavostí však je, že chov druhu byl započat v klášterech. Proč? Přes veškeré složité nápady je vysvětlení prosté.
Kapr je dodnes chápán jako postní jídlo. V tehdejších dobách tomu samozřejmě nebylo jinak. Ovšem počet postních dní byl oproti dnešní době naprosto odlišný. Jednalo se totiž až o 185 dní v roce! To je obrovský počet dní, kdy bylo možné jíst pouze maso, které pocházelo z vody.
Velmi vítanou potravou byl tak například i bobr. Kapr byl však dostupnější a početnější. I přesto se církev dostala do svízelné situace. Ryba byla velmi žádaná. Některým lidem se však nepodařilo rybu sehnat vůbec, anebo jen malé jedince. A tak církev začala kapry produkovat sama.
Z klášterů ke šlechtě
Chov v klášterech měl obrovské výhody. Každý klášter byl centrem vědění a všichni jeho obyvatelé byli inteligentní lidé, kteří uměli číst a psát. O chovu kaprů tak přemýšleli, hledali nové způsoby – a pokud se jim podařilo získat nové pozitivní poznatky, dokázali je zapisovat i přeposílat dalším klášterům.
Tato úctyhodná činnost se ovšem v brzké době přeměnila na obyčejný obchod. Církev totiž začala kapry prodávat. A jelikož byl každý druhý den postní, zisk z prodaných ryb nebyl zanedbatelný. Těchto finančních výhod si následně všimla samotná šlechta.
Ta sice neměla o chovu ryb žádné informace, ale měla veškeré prostředky na vybudování chovů. Tak došlo postupem času k přesunutí chovů z církve na šlechtu.
Kdo má rybník, ten je bohatý
Následně se tak vžilo pravidlo, že kdo je vlastníkem rybníka, ten je bohatý. A kdo je vlastníkem většího rybníka, ten je ještě bohatší. Začala tak masová výstavba celých rybničních soustav a největších rybníků v Evropě.
I přesto byl ale chov kapra stále dosti primitivní. Mnohdy se o ryby nikdo nestaral. Chov trval dlouho a celkový výnos z 1 ha nepřesahoval 50 kg ryb.
To se změnilo až s příchodem jednoho z největších chovatelů všech dob. Josef Šusta (1835–1914) se o kapra začal zajímat z mnoha pohledů. Studoval, co žere, čím by se dal přikrmovat, s kým si konkuruje, co vyžaduje, kam má být nasazován. Objevil i další nepostradatelné části chovu.
Právě Josef Šusta vymyslel oddělené chovy kapra. Začal ryby přikrmovat a zvedl tak produkci z 1 ha rybníka z 50 kg na 450 kg! O nadčasovosti jeho počínání hovoří i skutečnost, že tyto poznatky obecně platí a jsou využívány dodnes.
Čtyřletý cyklus chovu
Kapra tak už přes 100 let chováme ve čtyřletém cyklu. Produkujeme tzv. výběr, což je kapr nad hmotnost 2,5 kg. Kapra přikrmujeme. Přisazujeme k němu i ostatní ryby, ale pouze do 10 % kapří obsádky.
Jako Česká republika jsme schopni vyprodukovat přes 17 000 tun kapra ročně. To nás řadí v chovu kapra mezi elitu!
Chov kaprů tedy není žádným náhodným procesem. Jde o přesně daný technologický postup, který je zaveden už po desítky let. Je poměrně náročný, dlouhý a vyžaduje dokonalou práci s přírodou, kterou se chovatel učí prakticky po celý život.
Diskuze k článku (0)