V dnešním díle se zaměříme na složitější téma, které se bude týkat genetiky ryb. Každý druh je jedinečný a vyvíjel se po dobu tisíců let. Ovšem člověk mnohdy svými zásahy dokáže tuto evoluci pozměnit. Bohužel se nemusí vždy jednat pouze o kladné změny.

text: JS

Za pomoci tzv. vnitrodruhové diverzity a genetiky populací si ukážeme, jak můžeme ryby ovlivňovat. I když nejdůležitějším faktorem je velikost populace, z hlediska genetického je důležitější efektivní velikost populace. Ta bývá zpravidla menší, jelikož se jedná o množství jedinců, kteří předají svůj genofond další generaci.

Pokud se hodnota efektivní velikosti bude stále snižovat, dostaví se tři úzce související populačně genetické procesy:

1. Efekt hrdla láhve (bottleneck effect)

Jde o náhlé a velké snížení velikosti populace, během níž dojde k uplatnění jen malé části genotypů. Důvodem takového efektu může být například vytrávení úseku řeky. Dochází tak k úbytku určitých alel a ztrátě části genofondu. Tento efekt je možné popsat také při výstavbě jezu, kde se populace nad i pod jezem může poměrně silně lišit.

2. Náhodný genetický posun (genetic drift)

Je následkem toho, že v přirozených podmínkách jsou velké populace rozděleny do několika subpopulací a čím je subpopulace menší, tím se zvětšuje efekt náhodného genetického posunu. Doprovodnými vlastnostmi tohoto jevu je ztráta určitých alel, ovšem i jejich fixace.

Náhodný genetický posun se asi nejvíce objevuje při určitých speciačních událostech, jako jsou změny povodí, umělé vodní nádrže, závalová jezera atd. Po těchto událostech mohou vznikat lokálně omezené endemické druhy.

3. Úzká příbuzenská plemenitba (inbreeding)

Jedná se pravděpodobně o nejvážnější problém malých a zmenšujících se populací. Při tomto procesu se velmi zvyšuje míra homozygotnosti. To znamená, že při úzké příbuzenské plemenitbě se velmi rychle převádí alely z heterozygotního do homozygotního stavu. Což má za následek negativní ovlivnění veškerých vlastností, jež jsou spojeny s rozmnožováním (plodnost, pohyblivost atd.).

Dalším problémem je selekce. Ve většině umělých chovů nebo záchranných chovů není žádaná náhodná či nezáměrná selekce. Dochází tak k rozmnožování stále stejných jedinců a následně jejich potomků. Takovíto jedinci však nemusí být zcela vhodní například k doplňování původních populací.

Pro ochranu vnitrodruhové diverzity je nesmírně důležité, aby žádný z výše uvedených procesů nenastal a byly dodrženy tyto parametry:

  • Efektivní velikost populace by měla být 300–500 kusů.
  • Určení původní populace.
  • Ochrana existující populace a preferování její násady.
  • Zásadně nepřesouvat násady mimo původní hydrologický systém.
  • Snaha o zabránění mimodruhového křížení.
  • Odhalování genetických vad a hybridů a jejich odstraňování z chovů.
  • V záchranných chovech neprovádět naprostou selekci.

Posledním velkým problémem je fakt, že ochrana vnitrodruhové diverzity nemá doposud v České republice pevné legislativní předpisy. Záleží tedy na každém individuálním chovu a chovateli, jak tuto ochranu pojme a provádí. Každý rybář, který tedy například pečuje o řeku, by na tyto zásady měl myslet a snažit se je dodržovat.

Napsat komentář