Učíme se v Třeboni: Druhotné pohlavní znaky u ryb

Tento poměrně jednoduchý název je mnohdy ukryt pod málo známým termínem pohlavní dimorfizmus. I tak složitý a už velmi odborný termín však neskrývá nic jiného než rozdílnost mezi pohlavími.

text: Jiří Srp

Jde o znaky, které nám prakticky umožňují téměř na první pohled rozeznat samce od samice. V rybářské profesi tedy jikernačku od mlíčáka.  Velkým problémem však je, že pohlavní dimorfizmus ryb je vyvinutý poměrně málo a u některých druhů není dokonce vyvinutý vůbec. Například u savců jsou tyto znaky velmi patrné a každý člověk by jistě věděl, co u daného jedince hledat. Jde přece o standardní rozdíly i mezi mužem a ženou.

Třecí vyrážka

U ryb je však vše jinak. Tyto rozdíly mezi jikernačkou a mlíčákem jsou mnohdy patrné pouze v tzv. předvýtěrovém období. Velmi známým znakem je například až extrémně zvětšená břišní partie u jikernaček, která je zaplněna dozrávajícími jikrami. Ovšem i tento základní ukazatel může být zkreslený například velmi dobrým výživovým stavem mlíčáka.

Poměrně dobře známým znakem je i tzv. třecí vyrážka u kaprovitých ryb. Jde o změny ve svrchních vrstvách kůže. Konkrétně se jedná o velmi tenkou pokožku, která prakticky tvrdne, až rohovatí. Tato vyrážka se vyskytuje převážně u mlíčáků, a to na hlavě a předních partiích hřbetu.

Neznamená to však, že se tyto změny nemohou vyskytnout i u jikernaček. Výskyt třecí vyrážky u jikernaček je však vzácnější i mírnější. Opět se jde o znak, který vyžaduje jistou pečlivost a zkušenost daného líhňaře.

Svatební šat

Pohlavní dimorfizmus se ovšem netýká pouze kaprovitých ryb. Tyto ukazatele mají dobře vyvinuty i ryby lososovité. Opět vidíme rozdílnost ve velikosti břišních partií jikernaček a mlíčáků. Dále je dobře patrný tzv. svatební šat, což je velmi intenzivní změna zbarvení u mlíčáků v předvýtěrovém období.

Mlíčáci mění svoji barvu mnohem pestřejší a výraznější. Výjimkou nejsou ani syté červené, žluté a oranžové barvy. Navíc se u těchto druhů ryb vyskytuje u mlíčáků hákovitě zahnutá spodní čelist, například u pstruha duhového (Oncorhynchus mykiss) a praporcovitá hřbetní ploutev u lipana podhorního (Thymallus thymallus).

V našich vodách se však vyskytují i ryby, které třecí vyrážku, svatební šat a ani nápadně zvětšenou břišní partii nemají. U těchto druhů už rybáři musejí hledat konkrétní znaky pohlavního dimorfizmu. Příkladem je třeba sumec velký.

U něj je nutné orientovat se podle tvaru močopohlavní papily a typu ploutevních paprsků v prsních ploutvích. Pokud je první paprsek prsní ploutve pilovitý a pevný, nepochybně jde o mlíčáka. Nejrůznějšími znaky pohlavního dimorfizmu bychom mohli pokračovat u nejrůznějších druhů ryb dlouho.

Biopsie

Ale co ryby, které žádný ze známých znaků nemají? Žijí u nás? Ano, žijí. Například o ryby jeseterovité. U nich se dosud nepodařilo popsat prakticky jediný spolehlivý znak pohlavního dimorfizmu. Pokud tedy rybář, či chovatel chce zjistit pohlaví konkrétního jesetera, musí provést tzv. biopsii. To je metoda, při níž je do ryby zavedena sonda.

Pak se odebere část gonád nebo pohlavních produktů. Proto ji může provádět pouze proškolený odborník. Ryba je uspána a místo odběru i sonda pečlivě dezinfikována. Metoda není pro rybu bolestivá a nedochází při ní k jakýmkoliv ztrátám nebo poškození.

Mnoho sportovních rybářů bývá překvapeno, že i naše druhy ryb mají svá tajemství a pro pouhé určení pohlaví podstupují operativní zákroky. České vody nás tak dokáží stále překvapit a v poznávání mají co nabídnout.