Trvanlivá boilie

V minulém díle jsme si povídali o mražených boilie, jejich přednostech a nevýhodách. Možná jsem jen zapomněl podotknout, že mražení vlastně ani není nutné, pokud boilie po výrobě dobře osušíte a v dohledné době spotřebujete. Je to něco, jako když si koupíte čerstvý chléb. Pár dní vydrží v optimálním stavu a poté začne tvrdnout. Kdybyste ho dali do mikroténu, abyste tvrdnutí zpomalili, časem začne plesnivět. Nějak podobně je to i s „mraženkami“.

text: Michal Kučera

Je to tedy především varianta pro ty, kteří boilie buď rychle spotřebují, nebo nemají problém s jeho zamražením. Pokud ale chcete, aby vám vydrželo ve stejném stavu delší dobu a nemuseli jste jej uchovávat v mrazáku, nezbývá než zvolit boilie trvanlivé. Od mraženého se liší tím, že je v něm použit nějaký konzervant. Vím, že to slovo zní hrozně, ale můžete být v klidu.

Není to žádná chemikálie, která by kaprům působila nějaké potíže. Dokonce ani nijak výrazně neovlivňuje vůni a chuť, čehož se rybáři někdy obávají. Podobné konzervanty se používají v mnoha potravinách a jsou součástí naší stravy, aniž bychom to tušili.

Co ale konzervant v boilie ovlivní, jsou jeho vlastnosti. Boilie při jeho použití zůstává dlouhodobě měkké, až lehce gumové. Je to dáno tím, že konzervant zadržuje vodu, respektive udržuje uvnitř boilie určitou vlhkost. To krom těchto mechanických vlastností ovlivňuje i chování po vhození do vody.

Zatímco do boilie bez konzervantu voda proniká mnohem rychleji, u trvanlivého boilie je tento proces zpomalen právě vnitřní vlhkostí. Vyplavování vůně a lákavých složek je tedy pomalejší, ale zato dlouhodobější. Proto „mraženky“ někdy působí rychleji, zatímco trvanlivá boilie mohou vypouštět signály mnohem delší dobu.

Neznamená to ale, že všechna trvanlivá boilie působí pomalu. Jsou totiž i jiné věci, které to ovlivňují, zejména pak složení sypké směsi, z níž se boilie vyrábí. Ovlivňují to i tekuté přísady, zejména esence a jejich dávkování. Některá boilie mohou být silně navoněná a působit tak rychleji, jiná zase budou mít spíš jemnější vůni a spoléhat na chuť a potravinovou hodnotu, což jsou žádané atributy u boilie, se kterými se vnaděním snažíte přilákat a udržet ryby v lovišti. Těch odlišností může být mnohem víc a závisí na každém výrobci, jaké vlastnosti při sestavování receptu upřednostní.

Starší může být lepší

Jak dlouho vydrží trvanlivé boilie v dobré kondici? Zabalené a zatavené v kvalitním silnostěnném sáčku to může být rok, dva, ale i několik let v takřka neměnném stavu. Sám občas vytáhnu pět až deset let staré kuličky a jdu s nimi chytat.

Možná si teď říkáte, proč si nevezmu čerstvé nebo jen několik měsíců staré? I na ty samozřejmě chytám, ale podle mých zkušeností mnohá déle uchovávaná boilie „chytají“ lépe než ta nedávno vyrobená. Nemám to nějak prokázané, možná je to jen můj subjektivní pocit, ale podobný názor mají i někteří mí kamarádi.

Neplatí to určitě pro všechna trvanlivá boilie. Zejména ta, v nichž je velký podíl objemových složek (pšeničná, kukuřičná mouka atd.), je lepší schytat během jednoho dvou let. Ale my vyrábíme několik druhů boilie jako je Gangster, Fanatica nebo Maniaq úplně bez objemových přísad. A u nich mám pocit, že čím starší, tím lepší. Taktéž u boilie s poměrně nízkým podílem objemových přísad, jako je Spiceman, Express nebo řada Big, mám raději alespoň rok staré boilie než ty úplně čerstvé.

Měl bych spoustu vzpomínek, kdy jsem já nebo mí kolegové ulovili krásné ryby na starší boilie. Nejkurióznější příběh však zažil náš kolega Michal Veselý na rybářských závodech Stairs 2 Hell na Pálavě, kde jezdil závodit spolu s mými syny. Jeden ročník skončili těsně pod stupni vítězů, vyhráli sektor a Michal si na památku tohoto úspěchu schoval 30mm kuličku Gangstera G2, na kterou během závodů ulovil dva pěkné kapry. Doma si ji dal vedle poháru na poličku.

Celý rok se mu na ni prášilo, ale nakonec si ji vzal na další ročník s sebou jako talisman. Nevím, co ho to napadlo, ale asi dva dny do konce, kdy jim k úspěchu chyběla ještě jedna lepší ryba, tuto kuličku nastražil. Na prut, který byl několik dní „hluchý“. No a kýžená ryba samozřejmě přišla právě na tuto starou kuličku, která kromě jiného byla rok předtím zhruba dva dny ve vodě a pak celý rok na poličce. Tomu říkám talisman!

Osobně na rozdíl od Michala neuchovávám boilie na poličkách, ostatně, tolik poliček bych ani neměl. Mám je ve stálé teplotě a v temnu, což je taky potřeba zdůraznit. Boilie, která jsou uchovávána s místech s měnící se teplotou, na světle, vlhku a podobně určitě budou časem ztrácet na kvalitě.

Ale těm v dobrých podmínkách delší skladování nedělá problém. Ono někdy není od věci si počkat. Mnohá vína dozrávají do nejlepší kondice až po několika letech, také pivo potřebuje zrát minimálně měsíce. No a sám na sobě taky rok od roku pozoruji, že jsem čím dál zralejší. Hodně úspěchů!