S živou i mrtvou rybkou a jejími částmi se dá od 15. června lovit kdykoli až do konce roku. Teplé letní večery i časná rána přímo vybízí k tomu, abychom s u prutů s nahozenými rybkami pěkně poseděli.

Tento měsíc bude řeč o štikách. A proč zubatý úsměv? To kvůli vzpomínce, která se odehrála před mnoha a mnoha lety, když jsem byl ještě v dětském věku.

Dravce nejraději lovím přívlačí. Je to pro mě odpočinková a relaxační záležitost. Občas se nějaká ta ryba i splete, a tak se člověk vrací domů spokojený a dobře naladěný. Přívlač a lov na umělé nástrahy má své kouzlo, ale kdybych měl srovnat účinnost s lovem na živou nástrahu, asi by neměla šanci se jí vyrovnat. I když záleží na tom, jak by se rybář k lovu postavil.

„Tady, co chytáte, žije jenom padesáticentimetrová štika,“ odpoví na můj pozdrav náhodně procházející rybář a pokračuje: „Chodím až tam dozadu k mostu, ale když jdu kolem a někdo tady chytá, většinou mi odpoví, že vytáhl jenom padesátku.

Asi žádný jiný rybí druh není opředen tolika mýty a polopravdami. Někdy kolem třináctých narozenin jsem chytil svého prvního šupinatého rytíře s psími zuby a od té doby jsem snažil zjistit o jejich životě a lovu vše, co jen šlo.

Při chytání štik je nejdůležitějším krokem dravce vypátrat. Samotný lov už bývá jednoduchý, protože štika patří mezi predátory, kteří se nechají velmi lehce vyprovokovat. Tolik teorie. V praxi však velmi často narážím na nejrůznější překážky. Zásadním krokem je zvolit správnou strategii. Pokud objevím opravdu zkušenou štiku, zvolím jednoznačně živou rybičku.