Zimní lov

Tlouště jsem nikdy nechytal záměrně. Avšak pokaždé mě jeho náhodné ulovení potěšilo. Můj příběh začíná ve čtvrtek večer, kdy jsem zbitý po celém dni padl před devátou hodinou večerní na pohovku a manželka povídá: „Zítra vezmu děti na plavání já. Nechceš jít na ryby?“

Když venku teplota klesne pod bod mrazu, začnou se vodní hladiny uzavírat. Potom už moc šancí k rybolovu nezbývá. Leda se vydat na revíry, kde je lov ryb pod ledem povolen na základě výjimky. Najde se i několik svazových vod, kde se dá na dírkách lovit.

Co vám mám říkat, krátké zimní dny za nic nestojí. Většinou je zataženo a tma přijde ještě dříve než já z práce. Kvůli nepřízni počasí se většinou nedá rybařit a za voláním vody se vydá jen pár bláznů.

Mnoho našich rybářů si v posledních letech oblíbilo mořský rybolov, především lov tresek na severu Evropy. Ti, kteří nemají chuť, zdravotní stav nebo finance na výlety až někam k polárnímu kruhu, ale nemusí přijít zkrátka, protože i v našich vodách lze chytit blízkého příbuzného těchto mořských ryb. Jejich bratránkem je totiž mník jednovousý (Lota lota), stálý i když poměrně tajemný obyvatel našich řek.

Již několik dnů si prosinec dělá s počasím, co chce a ukazuje mi všechny tváře, které si lze vymyslet. Jeden den mi moderátorka počasí v televizi s ledovým hlasem tvrdí, že letošní Vánoce budou opět celé na blátě, aby mi po odpolední chumelenici sdělila, jak krutá zima po dlouhé době bude.

Dlouhé dny jsem vyhlížel z okna a očekával zlepšení počasí. Jednu pršelo, pak namrzlo, pak bylo vlhko, den po dni. Typické prosincové počasí. Nic pro mě. Zmoknout a ještě k tomu zmrznout? Kdo by o to stál?