Wobbler

Jsme u konce krátkého seriálu, jenž měl velmi schematicky a v rychlosti popsat jednu z možných cest amatérské výroby vlastních vláčecích nástrah – wobblerů. V tuto chvíli už tedy máme svůj první prototyp hotový, je vybaven pevnostními kroužky a trojháčky odpovídajících velikostí i kvality a můžeme vyrazit k vodě!

V minulém díle jsme naši rybku finálně nabarvili, dali jí dostatečně dráždivý design. Teď nás čeká první čirá vytvrzovací vrstva vhodným dvousložkovým epoxidovým lakem. To aby se balzové tělíčko pěkně zpevnilo a povrch se ochránil proti devastaci ostrými štičími nebo candátími zoubky. Dosáhneme tím navíc i projasnění dosud matných akrylových barev, wobbler získá patřičný lesk.

Ve druhém dílu našeho malého modelářského seriálu jsme při stavbě wobbleru vlepili do jeho opracovaného tělíčka nerezovou kostru a natřeli ho uzavíracím lakem, který i vyhladil póry balzového korpusu. Nyní nás čeká veledůležitá fáze výroby – založení optimální zátěže.

V prvním dílu našeho malého modelářského seriálu jsme sehnali většinu základních výrobních nástrojů a pomůcek, nakoupili balzová prkénka a barvy, takže můžeme směle začít s první fází výroby wobbleru – opracováním tělíčka.

Zdatných kutilů je spousta, přičemž jejich velkou komunitu lze najít i mezi rybáři. Ať už to jsou třeba stavěči prutů, vazači umělých mušek, výrobci splávků, pekaři domácího boile… A vůbec to není jen proto, že by našinec chtěl ušetřit peníz za tzv. tovární konfekci, kdepak!

Pražští strážníci občas na pytláky v rámci své služby narazí, ovšem spíše v okrajových městských částech. V sobotu 6. ledna měli pytláci tu drzost chytat ryby v samotném centru metropole. Městská policie hl. m. Prahy to uvedla na svých sociálních sítích.

V 50. letech minulého století spatřilo světlo světa hned několik zajímavých katalogů rybářského náčiní. Socialistická výroba sloučila prvorepublikové výrobce do národních podniků a družstev. Velice zajímavým dobovým dokumentem je katalog Bílá labuť, který vyšel koncem 50. let, s největší pravděpodobností v roce 1959.

S dřevěnými wobblery RYNA jsem se setkal jako malý kluk, když mi soused věnoval reklamní plato s osmi wobblery.

Budík zazvoní ráno ve čtyři hodiny a vyžene rybáře z vyhřátého pelechu. Následuje rychlá snídaně, ranní hygiena, oblékání, poslední kontrola vybavení a přesun do auta. Věci se naházejí ve spěchu na zadní sedadlo a už se vyráží.

Tuto krásnou štiku jsem ulovil 16. října na přívlač wobblerem. Jde o čistého albína o délce 56 cm. Po vyfotografování jsem ho samozřejmě vrátil vodě, kterou byl revír Vltava 20.

Pomalu je ve vzduchu cítit nástup podzimu, alespoň na mě tak vždycky září působilo a cítím to dodnes. V tomhle období se nejraději věnuji výpravám za štikami.

Není mnoho rybářů, kteří si spojí bojovnou parmu obývající silné říční proudy s takovou nástrahou, jako je wobbler. Na tuto imitaci rybičky se loví hlavně štiky, ale s menšími velikostmi i candáti a na ještě menší tloušti, okouni, pstruzi a také parmy…

Lovené ryby přívlačí rozdělujeme na ty, které odpočívají a na ty, které aktivně loví. A dám ruku do ohně za to, že i vy, stejně jako já, nejraději usilujete ty aktivně lovící. Jsou to chvilky plné očekávání, zaručující ten pravý adrenalin a minuty napětí. Ten správný lov, kdy lovec loví lovce.

Uplynulo už mnoho vody od chvíle, kdy jsem poprvé začal přemýšlet nad tím, jak svépomocí vylepšit své vláčecí nástrahy (hlavně rotačky) a vdechnout jim trochu více života.

Teplé květnové počasí nedávalo příliš nadějí na jakýkoliv úlovek. Bylo tak teplo, že jsem se po chvíli i zapařil v prsačkách. Za celý den jsem měl jen pár opatrných záběrů a hodlal jsem své dobrodružství ukončit.