Budík zazvoní ráno ve čtyři hodiny a vyžene rybáře z vyhřátého pelechu. Následuje rychlá snídaně, ranní hygiena, oblékání, poslední kontrola vybavení a přesun do auta. Věci se naházejí ve spěchu na zadní sedadlo a už se vyráží.
Tuto krásnou štiku jsem ulovil 16. října na přívlač wobblerem. Jde o čistého albína o délce 56 cm. Po vyfotografování jsem ho samozřejmě vrátil vodě, kterou byl revír Vltava 20.
Pomalu je ve vzduchu cítit nástup podzimu, alespoň na mě tak vždycky září působilo a cítím to dodnes. V tomhle období se nejraději věnuji výpravám za štikami.
Není mnoho rybářů, kteří si spojí bojovnou parmu obývající silné říční proudy s takovou nástrahou, jako je wobbler. Na tuto imitaci rybičky se loví hlavně štiky, ale s menšími velikostmi i candáti a na ještě menší tloušti, okouni, pstruzi a také parmy…
Lovené ryby přívlačí rozdělujeme na ty, které odpočívají a na ty, které aktivně loví. A dám ruku do ohně za to, že i vy, stejně jako já, nejraději usilujete ty aktivně lovící. Jsou to chvilky plné očekávání, zaručující ten pravý adrenalin a minuty napětí. Ten správný lov, kdy lovec loví lovce.
Uplynulo už mnoho vody od chvíle, kdy jsem poprvé začal přemýšlet nad tím, jak svépomocí vylepšit své vláčecí nástrahy (hlavně rotačky) a vdechnout jim trochu více života.
Teplé květnové počasí nedávalo příliš nadějí na jakýkoliv úlovek. Bylo tak teplo, že jsem se po chvíli i zapařil v prsačkách. Za celý den jsem měl jen pár opatrných záběrů a hodlal jsem své dobrodružství ukončit.
Zdatných kutilů je spousta, přičemž jejich velkou komunitu lze najít i mezi rybáři. Ať už to jsou třeba stavěči prutů, vazači umělých mušek, výrobci splávků, pekaři domácího boile…
I v dnešní uspěchané době stále platí, že hodiny strávené u vody přebijí i nejlepší výbavu. Úspěšný lovec dravých ryb je tak trochu stopařem dokonale čtoucím vodu a rybích zvyklostí za měnících se podmínek. Nikdy totiž nelze přesně napasovat scénář konkrétní řeky na řeku jinou.