Tření

Lov kaprů před nebo krátce po tření bývá často velmi úspěšný. Není to sice tak, že každý, kdo v tu dobu přijede k vodě, si královsky zachytá, nicméně právě v tuto dobu jsou kapři při chuti víc než kdy jindy, a tak na správném místě nebývá o záběry nouze.

Přinášíme další aktuální příběh z pera našeho ichtyologa Pavla Vrány. Tentokrát o instalaci umělých candátích třecích hnízd na Slapech. Co myslíte, objevili se u nich candáti hned jako v loňském roce?

Přichází jaro a s ním hučící masy vody z tajícího sněhu. Alespoň tak to máme po léta zažité. Letos se nám ale jaksi zadrhlo kolečko – sníh odtál již v prostředku zimy a vody v našich tocích je, na dané období, žalostně málo. Bude hůře? Jedná se jen o výkyv, rozmar přírody? Nebo se hlásí dlouhodobá změna klimatu se všemi svými důsledky?

Líheň, kterou jsme o víkendu navštívili, leží v hlubokém údolí řeky Bystřice. Produkuje násady lososovitých ryb pro Moravskoslezský ÚS. Stěžejní část produkce tvoří pstruh obecný, kterého zde každý rok vyprodukují stovky tisíc kusů v různých věkových stádiích. Dále se zde zabývají produkcí desítek tisíc lipanů a pstruhů duhových.   

Druhý týden po instalaci umělých třecích hnízd pro candáty jsme se opět vydali na ÚN Slapy na inspekční cestu, abychom se podívali, zda je vše tak, jak má být. Protože voda v nádrži je vlivem přítomných rozsivek zbarvená do hněda a na 4 metrech hloubky již mnoho světla pro čip naší kamery nenajdeme, vzali jsme si tentokráte na cestu i přísvit.

Územní svaz města Prahy letos instaloval na svých revírech tzv. třecí prkna, která slouží rybám jako výtěrový substrát.

Vážení příznivci Petrova cechu, jsme rádi, že vám můžeme nabídnout krátkou reportáž, která zůstává skryta zrakům většiny z nás. S pomocí kamery jsme se vydali na obhlídku umělých trdlišť, která jsme v předchozích týdnech instalovali na ÚN Slapy.

Období rozmnožování – tření – je pro ryby obzvlášť nebezpečné. Jsou omámené přetlakem hormonů v krvi, a proto nevnímají nebezpečí do takové míry jako normálně. Jejich únikové reflexy jsou oslabené, o čemž vědí také mnozí predátoři. A dokonale toho využívají.

Mezi časté úlovky v nížinných tocích patří cejn velký, který propůjčil své jméno i cejnovému pásmu. Kromě líně tekoucích řek nalezl příznivé podmínky i v mělčích údolních nádržích a pískovnách s prohřátou vodou.

I když se nám při slově hnízdění nejspíš vybaví nějaký druh opeřence, je nutno říct, že kromě ptáků patří mezi „hnízdiče“ i některé druhy ryb. Rybáři dobře znají třeba naše dva dravce – candáta a sumce, kteří se vytírají do hnízd, obyčejně vystlaných úlomky vodní vegetace.

Při sportovním rybolovu není vždy důležité, zda ulovený jedinec je mlíčákem nebo jikernačkou. V profesionálním rybářství a rybníkářství je to ale jiné, důležité. Tato informace může být podstatná např. pro umělý výtěr ryb, rozdílné růstové vlastnosti mezi pohlavími nebo pro provozovatele tzv. kaviárových farem. Tam totiž pro své chovy vyžadují pouze jikernačky.

Kapr obecný (Cyprinus carpio) je druhem, který se v našich vodách nedá přehlédnout. Je naší nejrozšířenější rybou (až z 90 %), přesto není naším zcela původním druhem. Původní nevyšlechtěná forma kapra, ze které vznikl náš dnešní domestikovaný evropský kapr, se nazývá sazan.

Tření ryb, hlavně skupinové, zajímalo naše předky odjakživa. Důvod byl většinou prostý – snadné získání úlovku, protože láskou omámené ryby lze mnohdy na trdlišti chytat i holýma rukama.