Sumeček americký

„Ani tam tu žížalu nenapichuj, na každý hod budeš mít trumena,“ radí mi zkušený rybář na Labi a má pravdu. Během hodiny mám asi dvacet sumečků amerických.

Málokterý rybář se může pochlubit většími úlovky sumečka amerického (Ameiurus nebulosus) anebo sumečka černého (Ameiurus melas). Jsou sice známé větší úlovky na řece Tisa, ale to je pouze věc náhody, protože žádný rybář nejde k vodě s tím, že tento invazivní druh ryby uloví v rekordní délce.

Ryba bývala hojná zejména v Labi, ale po záplavách v roce 2002 skoro vymizela. Nachytat se dá ve větším množství na slepých labských ramenech a přilehlých tůních. Má vynikající jemné maso bez kostí.

Sumeček americký (Ictalurus nebulosus) je druhem, který znají snad všichni rybáři. Ovšem jeho popularita není zrovna pozitivní. Znám je převážně pro své přemnožení a vytlačování původních druhů. Celkově tak má na naši ichtyofaunu neblahý vliv.

Co se týče přírody, naši předkové měli nejenom dobrý pozorovací talent, ale používali i výstižná přirovnání a poetická pojmenování některých rostlin, živočichů a přírodních dějů. Mnohé z nich se zachovaly dodnes a platí to i pro ryby a rybářství.

Květen patří k měsícům, kdy ryby berou naprosto skvěle – nebo naopak vůbec. Dobré podmínky k rybolovu vytváří zejména příznivá teplota vody, která vzbuzuje v rybách aktivitu a ta vyvolává chuť k jídlu. Prohřátá voda má však na svědomí i neúspěch rybářů. Proč?

Tato ryba byla v některých revírech ještě nedávno velmi přemnožená. Dnes ji najdeme jen na některých slepých ramenech velkých řek.

Jak jeho jméno napovídá, není naším původním druhem. Stavbou těla, hladkou kůží bez šupin i vlastním vzhledem se velmi podobá sumci velkému. Ten však dorůstá do mnohem větších rozměrů. Spolehlivým rozpoznávacím znakem je počet vousů. Sumeček má čtyři páry, sumec jen tři. Pokud nechcete počítat, stačí vzít úlovek do ruky. Podobně jako u ježdíka neexistuje spolehlivý chvat, jak uchopit rybu a nepíchnout se o ostré hroty na ploutvích. Dožívá se asi patnácti let.